Večer zahájila švýcarská nadějná kapela The Konincks, která vznikla v minulém roce. V letošním srpnu získala ocenění jako kapela týdne ve švýcarském Radio Inside a měla možnost se představit širšímu okruhu posluchačů právě jako předkapela tria Richieho Kotzena na celkem čtrnácti koncertech evropského turné v průběhu letošního září. The Konincks předvedli blues -rock v podobě známé z přelomu šesté a sedmé dekády minulého století s výrazným projevem zpěvačky Jules Herzog, která hlasem připomněla Janis Joplin. V předsálí bylo možné zakoupit jejich aktuální EP Electric Brew, což ocenili fanoušci, kteří si The Konincks přivolali potleskem na přídavek a potvrdili tak vhodnost výběru předskokana, který si pozornost zasloužil. Zhruba půlhodinové vystoupení bylo příjemným naladěním na hlavní část programu, nejednalo se pouze o vyplnění času před jeho začátkem a myslím, že kapela má potenciál se prosadit nejen ve Švýcarsku.
Od posledního setkání v klubu Matrix v roce 2010, jsem minul několik možností setkání s Richiem Kotzenem a mrzí mě zejména loňský 18. červen v Plzni, kde vystoupil pouze v doprovodu baskytary své přítelkyně Julie Lage v akustickém setu. V mezičase vydal Kotzen pouze řadové album 24 Hours v roce 2011, ale hlavní událostí posledních let bylo sestavení skupiny The Winery Dogs v roce 2012, kdy se také začalo nahrávat stejnojmenné album, které vyšlo nejprve v Japonsku 5. května a následně 23. června 2013 celosvětově. V letošním červenci uspořádala sestava kapely soustředění Dog Camp pro zájemce z řad hudebníků bez rozdílu věku a úrovně, kde se také kromě pánů Sheehana a Portnoye představili oba spoluhráči Richieho na tomto turné.
Bubeník Mike Bennett z Los Angeles, již Kotzena doprovázel v Matrixu před čtyřmi lety na turné k podpoře alba Peace Sign. Tento muzikant, producent, skladatel hudby pro televizní pořady, filmy a rozhlas pořádá také kliniky a workshopy pro bubeníky a doprovázel popové umělce stejně jako byl členem 18ti členného jazzového souboru Gordon Goodwin’s Big Phat Band jako perkusista, kde se setkal se svým oblíbeným bubeníkem Berniem Dreselem, který ovlivnil a změnil jeho pohled na hru. Mike je také kytaristou, kytara je hlavním nástrojem pro skládání hudby, ale sóla prý zatím nejsou na pořadu dne.
Baskytarista Dylan Wilson pochází také z oblasti Los Angeles. Má za sebou řadu turné, nahrávání a televizních představení a je doporučovaným muzikantem pro řadu umělců jako tzv. „go to“ baskytarista.
Koncert začal kolem deváté za ovací zaplněného sálu. Trio zahájilo skladbou War Paint z právě vydaného kompilačního alba The Essential. Rytmická sekce s předlouhými patkami jak z konce osmdesátých let vůbec nepůsobila jako blues-rocková obzvlášť v porovnání s předskokany, ale jejich módní vizáž podtrhla univerzálnost výtečných muzikantů, kteří jsou již standardem v triu, které Richie mění téměř při každém turné.
Následovala dvojice skladeb z poslední řadovky 24 Hours a pak jako předzvěst chystaného alba, které by mělo vyjít na začátku příštího roku také úplná novinka Cannibals. Další píseň Walk with me je nahrána s pomocí thereminu jako druhá nevydaná skladba na kolekci The Essential a Richie se bez tohoto elektronického nástroje musel na koncertě obejít, nebylo to nikterak na škodu. Naopak se pouze potvrdilo, že každý Kotzenův koncert je jedinečný.
Po pětici novějších skladeb přišla na řadu také osvědčená čísla Fear, moje oblíbená Doin‘ What the Devil Says to Do a šlapavá titulní skladba z předposlední řadovky Peace Sign.
Rozjetému publiku naservíroval Mike Bennett sólo na bicí, plynule podpořené baskytarovým sólem Dylana Wilsona a nástupem Richieho Kotzena nikoliv na kytaru, ale střídáním za bicí soupravou. To už publikum reagovalo a zpívalo Help Me, aby pomohlo svému oblíbenci. Kotzen tak ukázal na živo, že si opravdu nahrával některá alba takřka kompletně. Po tomto výjimečném zážitku následovalo zklidnění v podobě nejstarší What Is, ze stejnojmenného alba vydaného již v roce 1998, odehrané pouze s kytarou bez podpory ostatních nástrojů.
Na závěr přišel jeden z největších hitů Fooled Again, poděkování a odchod z pódia. Přídavek byl nutností, čekal jsem You Can’t Save Me nebo Losing My Mind, ale byla to svižná Go Faster, po které by se hodilo na odchod ještě přidat jednu pomalejší skladbu na úplný závěr, ale to už bych chtěl příliš.
Nezbývá než poděkovat pořadateli za nezapomenutelný zážitek, velmi příjemné nekuřácké prostředí a rovněž ocenit publikum, které svému Kotzenovi rozumí.
Doufám, že příští řadovku přijede pan zpěvák a kytarista s podobně skvělou sestavou podpořit koncertně zase v příštím roce.
Setlist:
War Paint / The Essential Richie Kotzen
Love Is Blind / 24 Hours
Bad Situation / 24 Hours
Cannibals / new
Walk With Me / The Essential Richie Kotzen
Fear / Into The Black
Doin‘ What the Devil Says to Do / Into the Black
Peace Sign / Peace Sign
Help Me / 24 Hours
What Is / What Is…
Fooled Again / Go Faster
Go Faster / Go Faster