Jasná páka se částečně přetransformovala v Hudbu Praha a z ní se opět vydělila až v roce 2008. Současná sestava je ale od té zakládající více než odlišná, najdeme tu pouze tři původní členy. Ti se teď rozhodli podpořit odkaz skupiny vydáním debutového alba pod hlavičkou Jasné páky. Více než třicet let od založení kapely.
Výsledkem je Černá deska, která obsahuje osm, povětšinou zbrusu nových, skladeb. Na nich se autorsky vyřádili Petr Váša a David Koller a jisté rozdíly v rukopisu obou autorů jsou znatelné na první poslech.
Petr Váša pokračuje v tradici původního frontmana Dády Albrechta a jeho trhlých textů, v kterémžto oboru má Váša přebohaté zkušenosti. Naopak Koller vnáší na desku svůj vážnější přístup, který se zbytkem desky dost kontrastuje. Není to ale myšleno ve zlém, protože například jeho Konec nočních toulek lze brát nejen jako vrchol Černé desky, ale také jako jednu z nejlepších kollerových věcí vůbec.
Posunula se samozřejmě i hudba. Hudební neumětelství, zaznamenané na starých koncertních nahrávkách, vystřídal perfekcionismus a po této a po zvukové stránce se jedná o nejlepší nahrávku v historii Jasné Páky.
Co samozřejmě zůstalo, je velká zásoba vokálů: na postu zpěváka se střídají právě Petr Váša a David Koller, doprovázejí je vokalistky Petra Studená a Magdalena Ambrožová a zapomenout nesmíme ani na Michala Ambrože, který se ale za mikrofonem objevuje co nejméně, aby se výsledek podobal co nejméně Hudbě Praha.
Je ale znát, že kapela neměla materiál na rozdávání, protože na Černé desce najdeme i čtyři starší skladby, které se objevili v roce 2011 na EP08. To je při celkovém počtu osmi skladeb docela dost.
Díky zmiňované kvalitě se jedná o nejpřístupnější počin kapely, který má potenciál oslovit také mladší generaci fanoušků. Některé nové skladby si jistě najdou své místo v koncertním repertoáru kapely, ale zároveň mám dojem, že výsledek mohl být i lepší a nepůsobit občas jako skanzen.