Již tradičně jsme se tu mohli setkat s pestrou škálou kapel z různých koutů světa. Hlavními hvězdami byli určitě američtí Dream Theater, neměčtí Helloween, zástupci „Big Four“ – Anthrax, Sebastian Bach, Sabaton, Airbourne, Unisonic, Arch Enemy v čele s novou zpěvačkou, Eluveitie a tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Fanoušků se sjelo oproti loňskému ročníku o něco více a znovu vytvořili skvělou atmosféru, kterou si zaručeně Vizovice a kapely zaslouží. Počasí festivalu sice přálo až poslední dva dny, ale ani tak se návštěvníci nedali odradit a déšť s rozbahněnou loukou nějak přežili s kelímky v pivních stanech. Zkrátka a dobře. Opět se bylo letos na co koukat.
Novinkou na Masters se staly speciální buňky, kde si návštěvník mohl vyměnit svou vstupenku za pásku, což umožnilo rychlejší vstup do areálu a méně práce pro security. Ty na rozdíl od jiných ročníků svou práci odváděli neuvěřitelně laickým způsobem. Při průchodu vstupem mi nekontrolovali pásku, do tašky mi nahlíželi také jen letmo a já se nestačila divit. A tak se ptám, co kdybych nebyla redaktor, ale nějaký jiný člověk, který by se chtěl zadarmo dostat na festival, anebo bych pronášela cokoliv, co by mohlo ohrozit ostatní lidi? S tímto přístupem by mi to asi prošlo. Nicméně tleskám za buňky s páskami, ty jsou opravdu dobrou věcí a slečny sedící uvnitř, byly příjemné.
10. 7. – ČTVRTEK
První kapelou, která zahájila festival na Ronie James Dio stage, byli čeští Kreyson. Ti s sebou přivezli album „Návrat krále“. Podium pro ně bylo připravené přesně podle poslední desky a to v podobě anděla, který působil poněkud tuctově a kýčovitě. Kreyson ale čekal nadšený dav fanoušků, který pištěl, hvízdal a přesně se pohyboval do tónů hudby této legendy. Ke konci svého vystoupení převzala kapela dokonce zlatou desku.
Následovali rakouští symfonici Serenity. Několik členů tvořící tuto kapelu, jsou také součástí sesterské sestavy Visions Of Atlantis, která vystoupila v sobotu v odpoledních hodinách. Kapela šlapala jako hodinky a fanoušky si získala hned při intru, kdy se z playbacku ozvala úvodní znělka seriálu Game Of Thrones. Zpěvák Georg Neuhauser několikrát zapěl společně s Clementine Delauney, jejichž hlasy se k sobě neuvěřitelně hodily, a i když si byla Clementine místy poněkud nejistá, Serenity určitě nezklamali.
Vídeňská partička Russkaja byla snad největším překvapením čtvrtečního programu. Svou premiéru ve Vizovicích nevzala na lehkou váhu. Kapela výborně komunikovala s publikem. Pod podiem se vytvořil obrovský most-pit, který se snad nezastavil do konce vystoupení. Největším úspěchem se stala píseň „Psycho Traktor“ a cover od Avicii – „Wake Me Up“. Rozdováděné publikum se poté uklidnilo na vystoupení power metalových Axxis.
Ve tvorbě Airbourne jsou jasně vidět prvky krajanů AC/DC a dali by se považovat za jejich mladší bratry, ale najdeme tam i něco z ostatních rockových legend jako Judas Priest či Motörhead. Jejich produkce rozdrtila Masters na malé kousíčky, ovšem zvuk byl tak přepálený, že vše, co se dělo na stage, bylo krásně slyšet i z kempu za areálem.
Velkým zklamáním se pro mě stali headlineři Dream Theater. Ti svým projevem působili chladně a odtažitě. A i když se kytarista vše snažil dohnat svým kytarovým umem, vystoupení to nezachránilo. Zpěvák asi ten večer nebyl zrovna ve své formě, protože rozdíl mezi deskou a live verzí byl značně slyšet a tak jsem se raději po několika písních odebrala pryč.
Zástupce „Big Four“ – Anthrax byl dalších tahákem večera. Anthrax předvedli klasickou thrash metalovou show, která nenadchla ani neurazila. Čtvrtek pak zakončili Stryper.
11. 7. – PÁTEK
Asi nejočekávanějším dnem celého festivalu byl pátek, kdy už od rána sužovaly areál R. Jelínka dešťové přeháňky a taky to tak na účasti vypadalo. Většina návštěvníků zůstala v teple svého spacáku anebo nasávala v pivních stanech. Já byla i jednou z těch, kteří si nechali ujít vystoupení skupin Embryo, The Snuff a také GloryHammer, při kterých se rozpršelo ještě víc. Vrátila jsem se až na Dogu, kterou jsem na Masters viděla už poněkolikáté.
Odpoledne patřilo však Martě Jandové a její kapele Die Happy. Kapela dohrála v odeznívajícím lijáku svůj set, který byl nabitý rockovými peckami. Marta jako novopečená maminka září štěstím a dává to na sobě hodně znát, protože se svou dcerkou chlubila i na Masters.
Známé rockové a metalové pecky předvedlo složení RockSymphony, kde se objevil frontman kapely Arakain – Honza Toužimský a již zmíněná Marta Jandová. S nimi si na podiu zahrála i Filharmonie Bohuslava Martinů, která se tu ukázala v předchozích letech s američany Manowar či finskou zpěvačkou Tarjou. Mohli jsme tu slyšet hity jako „Highway To Hell“ od AC/DC, „Nothing Else Matters“ od Metallicy anebo např. „Run To The Hills“ od Iron Maiden.
Populární finští Korpiklaani měli údajně natáčet podle slov pořadatele ve Vizovicích dvd, ovšem to na kapele nebylo vůbec vidět. Oproti jejich předchozím divokým vystoupením na Masters toto působilo jako ledová sprcha pro fanoušky. Kapela vypadala unaveně a celkový projev tak působil chladně. Dav se rozproudil až tak v polovině setu, kdy Korpiklaani začali hrát známější písně jako „Joudaan Viinaa“ nebo „Vodka“.
O poznání živější byla holandská perla Epica, která přijela letos nahradit své loňské zrušené vystoupení, kvůli těhotenství zpěvačky Simone Simons. Epica je stále považována za jedničky ve svém žánru a na jejich novém albu „The Quantum Enigma“ je to vidět. Hlas Simone je díky mateřství pestřejší a daleko laskavější než kdy dříve. Že se čekání na show Epicy o rok protáhlo, vůbec nevadilo, protože kapela to fanoušků vrátila stokrát a obdařila je i značnou dávkou pyrotechniky. Skupina byla nabitá neskutečnou energií a fanoušci na Masters se tak vyřádili dosyta.
Když se vytratila z podia Epica, člověk kolem sebe viděl už jen samá trička Sabaton a tak každému bylo jasné, co bude následovat. Švédi nejsou na Masters žádnou novinkou, ba naopak chovají se tu jako doma a obecenstvo jim to dává dostatečně najevo, kdo je pro ně top. Sabaton se dokázali vypracovat z malé kapely hrající v odpoledních hodinách až do jednoho z headlinerů, kteří jsou v současné době v kurzu. Každý si přál, aby si s sebou vzali kulisu tanku, kterou měli na svých koncertech v zahraničí, a dočkali se. Tank tam opravdu byl. Zpěvák Joakim Brodén opět bavil publikum dětskými říkankami, větami v českém jazyce, příhodami z turné a dal si s námi „ještě jedno pivo“. Dokonce ukázal davu i svůj cestovní pas, aby tak dokázal, že je opravdu z poloviny Čech. Zkrátka a dobře. Sabaton miluje Česko, Česko miluje Sabaton.
Závěr pátku patřil polské kapele Behemoth. Ta si s sebou přivezla svou temnou show a nové album „The Satanist“. Behemoth předvedli nadupané vystoupení, které v pozadí s pyrotechnikou a tmou působilo skvěle.
12. 7. – SOBOTA
Sobota byla v pořadí třetím a také víceméně oddychovým dnem. Areál byl až do večera poloprázdný v porovnání s předchozími dny. Navíc jsme se setkali i s prvními změnami v programu, které se měly projevit večer.
Ráno si zahrály domácí kapely Six Degrees Of Separation, Forest Jump, Salamandra a Sebastien, kteří připravili publikum na zbytek programu. Sebastien jsou už známí tím, že spolupracují s předními metalovými umělci a tentokrát si pozvali speciálního hosta Tonyho Martina, který působil nějaký ten čas v Black Sabbath. Ten do kapely zapadl jako by tam patřil.
Odpoledne patřilo švédskému triu Grand Magus, kteří svůj set naplnili heavy rockovými peckami. Kapela si své příznivce našla, ti ostatní za nimi příliš nezaháleli a obdařili je skvělou atmosférou.
Následující Freedom Call se stali jednou z obětí zvukařské práce. Zvuk vycházející z aparatury byl opět příliš nahlas. Tato power metalová čtveřice z Německa je u nás oblíbenou atrakcí, při kterých se fanoušci pořádně rozhýbají. Bohužel letos to díky zvuku působilo nemastně, neslaně.
Vrcholem večera byla formace Arch Enemy v čele s novou zpěvačkou Alissou White-Gluz, která opustila The Agonist a nahradila svou předchůdkyni Angelu Gossow. A tak byli všichni zvědaví, jak si modrovláska počne. Výsledek? Vedla si naprosto neskutečně! Na podiu působila, jako kdyby s kapelou byla odjakživa. Jen, co otevřela ústa, všem bylo jasné, že je dostatečnou náhradou, ba i možná lepší. Arch Enemy jsou energičtější, dravější a daleko syrovější, než kdy dřív. Alissa si vystoupení užívala na sto procent, komunikovala s fanoušky a házela svými modrými vlasy. A publikum ji za to milovalo.
Vystoupení s písněmi na přání fanoušků předvedli Helloween. Bohužel kapela už asi ničím nepřekvapí, a i když předvedla kvalitní show okořeněnou o pár pecek, působilo to stejně sterilně jako před dvěma lety, kdy se tu kapela zastavila naposled. Navíc zpoždění, se kterým Helloween dorazil a dlouhé proslovy mezi písněmi místy nudily.
Změna v programu se projevila až pozdě večer, kdy přišli na podium Civil War, kteří měli původně vystoupit až v neděli odpoledne. Skupina tvořená především ex-členy Sabaton, nahradila kapelu The Exploited, kteří podruhé na Masters Of Rock zrušili na poslední chvíli účast. Těžko říct, z jakého důvodu. Ovšem byla to dobrá tečka za sobotou.
13. 7. – NEDĚLE
Pro mě se hudebně nejslabším dnem Masters stala zaručeně neděle a zřejmě to nebyl jen můj názor. Vizovické louky se začaly navracet do zeleně, lidé balili stany a vydávali se směrem svůj domov. Poslední den Masters Of Rock 2014 byl doprovázen sluncem.
Dopoledne patřilo opět českým kapelám. Zahráli skupiny jako například Black Widow, Legendy se vrací a Škwor.
Okolo třetí přišli na scénu Kataklysm, kteří vystoupili místo původně plánovaných Civil War. Kapela vytvořila pod podiem celkem slušný kotel a spousta fanoušků si tak na ně vybila energii. Velké zklamaní přišlo na podium potom a to v podobě kapely bubeníka Mika Terrany, prostě nazvaná Terrana. Oproti projektu Sinfonica, který Mike vytvořil už v minulosti, se s touto kapelou vrhl do vod melodického rocku, a i když vystoupení trvalo pouze hodinu, jednoduše nudilo.
Švýcarská skupina Eluveitie vystoupila o hodinu a půl později, ale to jí jen svědčilo. Pod podiem byla nachystaná slušná základna fanoušků, která si přišla právě na ně zapařit. Eluveitie je známá tím, že ve své hudbě kombinuje folkové nástroje, syrový vokál a metal, čímž vzniká něco unikátního. Větší část setu byla tvořena písněmi z alba „Helvetios“, ale našli u starší pecky jako „Inis Mona“ a dokonce nové skladby („King“ a „The Call Of The Mountains“) z chystaného alba „Origins“.
Předposlední kapelou byl projekt bývalých členů Helloween, Unisonic. Festival zakončil hard rockový zpěvák Sebastian Bach, známý svým působením ve Skid Row. Ten většinu svého setu právě postavil na skladbách této legendární kapely, ale dostalo se i na kousky z jeho sólového alba. Fanoušci pak opouštěli areál R. Jelínka za tónů skladby „Youth Gone Wild“.
Co čekat příští rok na třináctém ročníku? Asi určitě stejně nabitý program jako letos. Každý příznivec tvrdé hudby, který na Masters Of Rock 2014 byl, si odsud určitě odnesl skvělý zážitek ať už tu byl poprvé, či poněkolikáté. Však uvidíme, přátelé, co si pro nás agentura Pragokoncert zase přichystá 🙂
