Již stopáž prozrazuje, že Dégéčka se nikdy nezařadí mezi vzorné rádiové kapely s předem danou osnovou písní. Nejkratší skladba desky je totiž sedm minut dlouhá a úvodní Noc, to je něha má délku více než dvojnásobnou.
Samozřejmě také hudba se pohybuje v jiných vesmírech. Důraz je kladen především na smyčcové nástroje a různé hluchy a ruchy, za kterými tentokrát stojí Tomáš Vtípil, který se kolem skupiny už nějakou dobu “motá.” Ten sahá jen málokdy po silných melodiích a proto vyžaduje deska nemalou porci soustředění.
Hlavní postavou desky je ale bezesporu Pavel Zajíček. Ten si od vydání minulé, jedenáct let staré, řadové desky Šepoty a výkřiky prošel mozkovou mrtvicí a rozhodně se neopíjí slávou a penězi, naopak. To vše se podepsalo také na jeho hlasu, který se tím ale dostal na jinou úroveň (připomíná mi Václava Stratila na nové desce slovenského Panáčika).
Zajíček zůstává i nadále osobitým básníkem a vypravěčem, který zde možná působí naléhavěji, než na minulých deskách. Obzvláště pak v poslední skladbě Nebuď opatrnej, kde básník dost možná ukazuje svůj přístup k životu.
A nejen svůj, ale také celé kapely DG 307, ze které se stal již dávno kult a která sice nezůstává hudebně stát na jednom místě, ale přesto je pořád na hony vzdálená jednoduché a prvoplánové hudbě. Mimochodem, kdy naposledy jste viděli v bookletu přeložené texty do angličtiny a čínštiny?
Stránky kapely:
http://bandzone.cz/dg307