Kdybych si ale nepřečetl jméno na obalu desky, asi bych kapelu poznal jen těžko. Změnilo se zde snad všechno. Ze Sidra luca si vzpomínám na zpěvačku, angličtinu, world music a housle. Na Fusion máme zpěváka, většina skladeb je v češtině a celkový styl kapely by se jako world music nedal nazvat ani ve snu. Jedná se teď spíše o experimentální rock s častými jazzovými úlety, které ale neurazí ani mainstreamovějšího posluchače.
Jediné, co obě kapitoly Off Axis spojuje, je na první pohled skladba Dziami Zembe, která se nachází na obou deskách. Na druhý pohled si ale posluchač všimne, že kromě změny hlasu zde došlo také na změnu celého textu.
Je znát, že kapela teď snadněji cestuje žánry a kromě zmiňovaného jazzu podniká také výlety do tvrdších oblastí rocku, což se asi nejvíce ukazuje právě v Dziami Zembe, ve které jsem si jednou vzpomněl dokonce i na Korn. Zajímavá je ale také třeba skladba Eirogam s hororovým nádechem a pouze klavírním doprovodem. Propojování žánrů má vlastně deska i v názvu a je podle něj udělaný i přebal desky.
Off Axis se mírně přiblížili střednímu proudu. Pořád si ale udržují slovo alternativní, potažmo experimentální, které jim dovolí hrát pěti- až šestiminutové skladby a nebo naopak ty se stopáží minuta a půl. Takže svým způsobem uvolněný a ne úplně komplikovaný rock ano, ale žádné hrbení zad.