Tortharry se poprvé objevili na scéně v roce 1991, což z Vás řadí mezi zkušené pardály na hudební scéně. V roce 1994 jste vydali své debutové album „When The Memories Are Free“. Nyní o dvacet let později, přicházíte se zajímavou novinkou kterou je právě reedice tohoto alba. Co vás vedlo k tomu to kroku? A čí to byl vlastně nápad?
Vede nás k tomu právě ta prehistorie kapely a tudíž i možnost si takové věci dovolit. Vypadalo by blbě, kdyby kapela třeba po pěti nebo deseti letech vydávala reedici své první desky, co myslíš? Dvacet let už je pěkný kus historie a proto jsme se proto rozhodli. Nyní je taková ta „retro“ doba, kdy každý sahá po své historii a staví na tom současnost, tak jsme chtěli jít s dobou (smích). Nápad to byl vydavatele časopisu Pařát „Herdrona“, který nám tuto skvělou možnost nabídl.
Když jste učinili tento krok, přepadla vás určitá nostalgie se vzpomínkami na staré časy kdy kapela začínala? Při této příležitosti se nemohu nezeptat na to, jestli se za dobu vaší existence výrazně změnila tvorba právě od zmiňovaného alba „When The Memories Are Free“? A jak s odstupem času toto album hodnotíte vy?
Tak určitě ano, nějaká ta nostalgie tam vždycky je, když vzpomínáš na své začátky. Byla to krásná doba, byl velký hlad po muzice, po metalu, nyní už se vše bere příliš v rychlosti, člověk se nemá ani čas na chvíli zastavit, je to hrozný blázinec. Naše tvorba se samozřejmě s vývojem kapely měnila, někdy dalo by se říci, že i zásadně (album „White“ z roku 2003), ale vše co jsme kdy vydali a udělali mělo svůj smysl a význam a za vším si stojíme. A na druhou část odpovím jednoznačně, když řeknu, že část našeho setlistu je právě postavena na skladbách, které jsou více než 20 let staré a pochází právě z prvního alba. Tím můžeme jistě tvrdit, že prvotinu hodnotíme velmi kladně i po těch letech, byl to kus velmi poctivého death metalu.
Které album z Vaší dlouhé tvorby je nejpovedenější? A naopak, které by jste nejradši udělali úplně jinak?
No většina muzikantů myslím odpoví, že nejvíce se mu samozřejmě líbí vždy to aktuální CD. Tudíž i nám je novinka „Follow“ nejblíž a řekněme určitě nejpovedenější. Především musím vyzdvihnout zvuk alba, které je ze studia Hertz opravdu smrtící. Ohledně té druhé strany mince si nejsme ani v kapele zcela rovni názoru, takže ti na to ani jednoznačně nemůžu odpovědět, já mám rád všechny alba, které jsme vydali, každé má své kouzlo a patří do dané doby vývoje kapely, zde ti tedy musí postačit trocha diplomatické odpovědi.
Tortharry z leva Panter (bicí), Lemy (basa), Dan (zpěv, kytara)
Na scéně se pohybujete více než 20 let. Máte odehráno velké množství koncertů u nás i v zahraničí. Je něco při tak obrovských zkušenostech, co Vás ještě v hudebním průmyslu dokáže překvapit? A snažíte se zároveň vyhledávat v muzice stále nové věci a příležitosti nebo už sázíte na Vámi zavedené a osvědčené postupy?
No tak překvapení se člověk dočká v dnešní době celkem často. Nemá smysl tady hovořit o něčem konkrétně, ale určitě toho je mnoho. Například v nemetalovém prostředí našeho showbyznisu můžeš narazit na překvapení snad každý den, nedivím se už ničemu. Ohledně osvědčenosti a celoživotní učenlivosti je to asi tak půl na půl. Určitě zaběhlé a osvědčené postupy ti usnadňují moře práce, ale pokorně se taky stále učíme novým a novým věcem, bez toho by člověk zakrněl a tzv.zalezl do ulity a rozhodně by nebyl tam kde chce být.
V minulosti jste odehráli spoustu koncertů také mimo ČR. V současnosti hráváte spíše na domácí půdě. Už se Vám nechce za hranice? Není už tolik příležitostí nebo jste se řekněme, chtěli usadit a věnovat více času rodině?
Za hranice se nám samozřejmě chce a moc, ale v současné době k tomu není tolik příležitostí, které by byli přinejmenším pro nás rentabilní. Určitě je mnoho možností a nabídek, ale přeci jenom jsme už o pár let starší a snažíme se vyjíždět za hranice s pocitem, že nebudeme okrádat rodinu :O), když ses na to ptal. Měli jsme mnoho nabídek i do zámoří, ale vše je o penězích, stejně tak i death metal. V minulosti jsme do muziky investovali mnoho a tím i do zahraničních výjezdů. Nyní se snažíme minimálně pokrýt náklady na chod kapely a investovat pouze do technického vybavení, které je mimochodem velmi náročné. Aby to nevypadalo, že jsme nějaký zlatokopové. V současné době máme nastavené investice takto jak popisuju. Je to jen otázka priorit, na kterých se společně dohodneme. Stejně tak, když jsme investovali nemalé prostředky do aktuálního alba, které pro nás v tu chvíli bylo a je nyní priorita č.1.
Některé čtenáře, ale také mě by zajímalo, jak fungují Vaše vztahy v kapele? Jak často například zkoušíte? Kdo má hlavní slovo v kapele a jak spolu vycházíte mimo kapelu? Vídáte se pouze ve zkušebně nebo se někdy sejdete i jako přátelé u společného pivka?
Vztahy v kapele jsou velmi důležitým hlediskem. Pokud by to mezi námi nefungovalo, tak bychom určitě neslavili bezmála 25 let existence a neměli za sebou tak dlouhou historii. Tím odpovídám, že máme vztahy vynikající a hodně si na tom zakládáme. Zkouší se v průměru 1x týdně a mimo kapelu se vídáme taky velmi často. Například společná dovolená na horách každý rok, společné grilovačky, rodinné návštěvy mezi sebou, prostě to funguje opravdu na bázi přátelství. Bez takto fungujícího týmu lidí bych si nedovedl vůbec Tortharry představit. Hlavní slovo v kapele nemá nikdo, vše se snažíme dělat na společné dohodě, co se týká zásadních věcí. Například teď střiháme náš nový videoklip ke skladbě Epilogue a vše se děje demokraticky. Střihač už nám poslal několik návrhů, ke každému si každý řekne své připomínky a pokud nejsou všechny do puntíku ode všech splněny, tak to prostě ven nepustíme :O))). Je to někdy dost na hlavu, skloubit všechny připomínky a když jsou třeba i protichůdné, ale vždycky nějakého kompromisu dosáhneme. Tak nějak to u nás chodí ….. Ale jinak mě chlapci říkají „šéfe“, takže by se mohlo zdát, že mám hlavní slovo, ale není tomu tak, i když je pravda, že občas o něčem prostě rozhodnout musím.
V současné době se hodně mluvilo o tom, že jste se rozhodili k nové desce Folow natočit videoklip. Povězte nám, jak probíhalo natáčení a celková realizace? Má videoklip nějakou myšlenku, kterou by jste chtěli veřejnosti sdělit?
Ano, to jsem už nakousl v předchozí otázce. Klip jsme natáčeli v naší domovské Music Hall Zděřina, kde jsme si pozvali pár fanoušků, udělali kulisu z plachet a natočili mraky záběrů, které se nyní stříhají. Vše proběhlo v jeden den, byla to celkem fuška, ale myslím, že se výsledek už blíží a že budeme moct co nejdříve klip představit. Klip má myšlenku podobnou jako celá idea nového CD, tedy poukázat na lehkou manipulaci lidí a jedince obecně, kdy pár bláznů dokáže zmanipulovat dav, který je ochoten a schopen zabít kohokoli, kdykoli a kdekoli. Přímo klip se zabývá poukázáním na zvěrstva válek, aby lidi nezapomněli na všechny ty hrozné činy, které války lidstvu přinesly a stále i přináší.Myslím, že člověk je tvor dost zapomínající a je nutné toto často a dokola připomínat, aby se moderní člověk tomuto vyhnul.
Dnes se nahrává úplně jinak, než před dvaceti lety. V dnešní digitálním věku se všechno ve stopách naháže do počítače a šikovný hacker muzikant je schopen do týdne udělat míchačku, mastering a vydat desku. Jak vnímáte tenhle pokrok?
Je to součást dnešní doby. Ale i dnes se setkávám s tím, že někdo nahrává na klasický analog a teprve po té dohází k digitalizaci. Nicméně pokrok se nedá zastavit a je nutné si z toho vzít to pozitivní. Dříve bylo nahrávání dá se říci poctivější a vetší práce. Tím vůbec nechci nynější styl nějak devalvovat, to rozhodně ne, ale je pravda, že nám technika mnoho práce ulehčuje. Nicméně stále to je o tom, že musíš umět hrát a ten kdo s technikou pracuje, míchá, mastruje, ten musí opravdu hodně umět, aby dokázal udělat profi práci. Určitě to není tak, že si stáhneš nějaký volně dostupný program, ten se za týden naučíš a uděláš si po tom celé CD sám. Jak ty říkáš hecker, tak to musí být obrovský odborník, sluchař a člověk na svém místě, aby dokázal třeba to co dokázali ve studiu Hertz s naší poslední nahrávkou. Výsledek je myslím neodiskutovatelný, za tím si stojím.
Tortharry
Jste zároveň také spolupořadatelé již zaběhnutého festivalu Czech Death Fest. Jak náročné je takový festival zorganizovat a není to trochu na úkor kapely? Přece jen to musí stát spoustu času a energie. Můžu se také zeptat na to, jak si rozdělujete vaše úkoly při organizaci a kolik lidí na tom dělá?
Každý kdo se kolem této oblasti pohybuje ví, že je pořadatelská činnost velmi náročná a energii ukrajující, to je jasný fakt. Ale rozhodně bych netvrdil, že by to bylo na úkor kapely. My jsme jako kapela v roce 2009 festival zakládali právě s tím, abychom vytvořili nějaký prostor pro české kapely na naší scéně. Samozřejmě, že cílem bylo také to, abychom si se spřátelenými kapelami vyměnili koncerty a tím se dostali ještě více do koncertního kolotoče. Festival se na naší scéně velmi dobře uchytil, ale to především po té, co do toho vstoupila v roce 2011 naše vydavatelská společnost MetalGate (dále MG). Tato parta nadšenců pro český metal udělal obrovský kus práce na našem trhu s metalem a patří jim velký dík, že stále táhnou s námi festivalový provaz dál. To jen na doplnění vývoje Czech Death Fest. Organizaci máme rozdělenou tak nějak poměrově. MG vytváří základ celé organizace, pravidelně se scházíme, dáváme si navzájem úkoly, diskutujeme o všem, snažíme se vymyslet vždy nějaké novinky pro návštěvníky, společně pracujeme na dramaturgii, propagaci, obecně řečeno je to velká týmová práce. Úkoly vyplývající pro Tortharry koordinuju zase já u nás v kapele a úkoluji kluky, tak aby vše mělo hlavu a patu. Na přípravách výše popsaných se podílí cca 10 lidí a přímo festivalu se účastní zhruba 30 – 40 lidí, kteří se starají každý o něco jiného. Vše dohromady je skvělý tým a parta lidí, proto také je náš festival kladně a vysoce hodnocen i na cenách Břitva (v roce 2012 – 3.místo).
Letos se zároveň opět objevíte na festivalu Deathnoise – Metalový Jičín Open Air 2014. Je to festival který, probíhá na zřícenině hradu Starý Jičín. Jaké to je hrát v takovém prostředí? Těšíte se letos opět na tento festival?
Prostředí tohoto festivalu je naprosto unikátní a nezaměnitelné. Když jsme tam loni hráli, byli jsme naprosto nadšeni, že je vůbec možné, něco takového na tak specifickém místě organizovat. Velký respekt před pořadateli tohoto festivalu. Na festival se letos opět moc těšíme, jsme s pořadatelem v úzkém kontaktu, vypomáháme si v propagaci, což mě velmi těší. Mnohokrát jsem se snažil ztmelit organizátory menších festivalů, dát jim najevo, že je potřeba si vycházet vstříc a pomáhat si, ale většinou každý hrabe na svém pískovišti a ostatní ho nezajímají. Je to škoda, ale právě o to mě více těší přístup organizátorů Metalového Jičína a doufám, že se naše spolupráce ještě prohloubí. A třeba i s jinými festivaly podobných rozměrů.
Když už jsme u těch festivalů. Jaký byl pro vás nejlepší hudební zážitek a nebo nejlepší festivalové vystoupení?
Budu tak trochu patriot, ale můj loňský největší zážitek byl jednoznačně náš křest CD Follow, kterého se jako kmotr zúčastnil Derrick Green (Sepultura) a s klukama si hodil 6-ti skladbový set právě coveru Sepultury. Nechci se vůbec nějak chválit za super uspořádaný koncert apod., ale celkově celý večer byl pro mě ten NEJ hudební zážitek z roku 2013.
Na závěr, prozradíte čtenářům, jaké jsou vaše plány do budoucna?
V současné době dokončit klip k novému CD, v létě vydat reedici prvního CD, uspořádat co možná nejlépe 6.ročník MetalGate Czech Death Fest, co nejvíce koncertovat a do budoucna určitě máme velký cíl – odjet tour s nějakou světově známou kapelou z naší branže – to ale je muzika budoucnosti. Na všechny kamarády, známý i neznámý se moc těšíme na našich koncertech. Přijďte nás podpořit.
Díky za rozhovor.
Taky moc díky za prostor a čas, který jste zde Tortharry věnovali.