Co je další neznámou, je jejich identita. Nikdo neví, odkud jsou a jestli vůbec koncertují nebo jen vydávají alba a že jich za sebou už několik mají. Ovšem, někdo to vědět bude, ale ten někdo mlčí jako hrob. Takže se můžeme maximálně pokochat jejich hudebním počinem a že to je opět doomová porce podpořená příběhy ze světa božstev v mrtvém jazyce není pochyb. To jsou EA.
Tato skupina s visačkou Epic/Atmospheric/Funeral Doom Metal vypustila letos do světa svou novinku „A Etilla.“ Téměř 50 minut temných a pomalých vyhrávek, čistých i drsných vokálů podporovaných andělskými chóry. To všechno v jedné jediné skladbě, která nabízí neskutečnou poslechovou lahůdku.
„A Etilla“ začíná u zrodu. Voda, život a naděje. Chvíli mám pocit, že slyším ozvěny z nejlepšího období umírající nevěsty. Nelze jim ten vliv zazlívat. Je totiž velmi málo věci na tomto světě, co jsou originál. Není to ani dobře ani špatně, vše se děje, tak jak má a mě se EA moc líbí.
Těžké a valivé rify se prolínají s jemnými akustickými vyhrávkami. Kytarové melodie jsou podpořeny klávesovým pozadím a neméně zajímavými vokály.
Musím říct, že tato kapela přichází na hudební trh opět z mimořádnou fošnou. Jejich pátý opus „A Etilla“ na mě působí velmi pozitivně. Není to žádné monotónní chrčení ani sípěný za podpory ponurých a melancholických melodiích. Prastaré posvátné texty v mrtvém jazyce nemusí přinášet jen smrt a bolest a proč by také i staří mudrcové, moudří mágové a kněží věděli, že smrt jsou jen další dveře…