Ta se může pyšnit celkem dobře graficky zpracovaným obalem a bookletem a na první poslech také vydařeným zvukem z GM studia. Na albu je osm skladeb, jejichž stopáž se málokdy vejde pod čtyři minuty.
To ostatně potvrzuje také pompézní a možná zbytečně přeplácané intro, které vám zabere více než tři a půl minuty života. Po ní se představuje skladba Banishing Dirt, která ukazuje především hlasové kvality slovenského frontmana Taura. Také zbytek osazenstva zde působí sehraně, ale trošku mně štve zbytečně atmosférický zvuk kláves.
V tomto ohledu mně naopak potěšila čtyřka I Can’t Remember To Face, ve které zní klávesy jako klavír. Nejen tato, ale také všechny ostatní skladby mají především mohutné a zapamatovatelné refrény, ale nebojí se ukázat své hráčské kvality v mnohých sólech a mezihrách.
Určitým překvapením můžou být skladby Cross Of Death In Eyes a 969, kde Suffer Age nastavují naprosto odlišnou tvář. Na rozdíl od ostatních skladeb, které se pohybují ve vodách progresivního nebo až atmosférického metalu, tyto skladby připomínají například tvorbu amerických KoRn nebo (alespoň na vteřinku) System Of A Down.
Většina textů je v angličtině a je třeba říci, že Tauro si tento jazyk občas upravuje, aby mu lépe seděl “do huby.” Zvláštně ale působí jediná česky zpívaná skladba, Nostalgia, která je věnovaná památce jednoho z bývalých členů kapely. Při poslechu je ale znát, že čeština není pro Taura rodným jazykem.
Album má přesto své nesporné kvality a nemálo světlých momentů, pro které je dobré navštívit alespoň bandzone kapely. Já osobně bych příště rád shlédl více tváří kapely, ale i u Between jsem byl při poslechu spokojen.