První skladba Jednoho dne jistě zazvoní mi textem připomíná mě samotného v nejdrsnějších obdobích mého života. I teskný a ubrečený hlas a divoká dynamická hudba tomuto kusu dávají pomyslnou první příčku a její zvolení jako úvodní skladby je velmi inteligentní autorův počin. Celé album vyniká právě dobře napsanými texty, které ale působí i sami o sobě hrubě poeticky. Způsob jejich zhudebnění je přinejmenším pro mě originální, ale postrádám více citu při zpěvu, spíše při recitaci těchto neurvalých básní rozervaného pijana a básníka Tichého. Všechny skladby jsou prostě ze života. Tvrdého života na Ostravsku očima pomalu stárnoucího, občasně mládnoucího bohéma, který jako by četl Ginsberga a měl kolem sebe partu šikovných muzikantů, kteří neurážlivými střízlivými klasickými aranžemi folkových písniček dodávají eleganci a šmrnc celkovému výsledku. Nicméně na počet obsazených nástrojů bych čekal trošku víc experimentů. Po pár skladbách se hlas stane nudným a monotónním a pomalu začne nudit. Druhým dechem pro mě stává skladba Budu ti přítěží. Hlavně pro efektivní houslový podmaz a jednoduchou, ale jasnou etno rytmickou linku v pozadí. Závěrečný song Všichni mě serete je jako by závěrečnou slokou sonetu, která shrnuje svou náladou a opět „milým“ textem celé album, potažmo zřejmě i celý autorův dosavadní život, ačkoliv je jeho autorkou slečna, předpokládám, že nějaká blízká kamarádka. V rámci žánru celkem originální, ovšem jak jsem řekl na začátku pro mě příliš dlouhé.