Překvapila mě důmyslná propracovanost a krvavá syrovost jak jednotlivých nástrojů, tak i kapely, jako celku. Za povšimnutí stojí obzvláště bicí, které na rozdíl od většiny grindových nahrávek nesypou standartní blast beaty nebo kulomety na dvojkopák od začátku alba až dokonce. Ačkoliv nejsem vyloženým fandou grindových kapel, tak tahle se mi prostě a jednoduše líbí a ačkoliv je stopáž většiny skladeb neobvykle delší, než se sluší na takový hukot, byl jsem příjemně překvapen množstvím nápadů, které ze sebe tato Budějovická čtveřice v jednotlivých kusech vysypala. Design alba příliš nepřekvapil, ale je pěkný, nahá slečna potřísněna krví, efektivní a výrazné, ale takové booklety takových kapel bývají. To je tak vše. Ale to na celkovém dojmu příliš neubírá, bohatě to doženou vtipné a trefné názvy jednotlivých „písniček“, ale na to už jsem si u Isacaarum zvykl už z alb minulých. Pro mne je tedy jediným minusem to, že tuto hudbu nemám „v malíku“ a tudíž si ji zřejmě neumím užít tak, jako skalní fandové, a proto jsem nucen hodnotit ji pouze z té praktické a pragmatické hudební a umělecké stránky. Každopádně jsem rád, že mi bránu do světa Grindu otevřeli právě Isacaarum.