Ten stojí nejen za všemi texty, ale také za většinou beatů na desce. Menš měrou se na desce podílelo také mnoho zajímavých hostů. Je to například kytarista Yarda Halešic (který má za sebou dlouhá léta v Support Lesbiens, ale spolupracoval také s Walda Gangem nebo Jamesem Colem) a nebo dvojice Roman Holý a Matěj Ruppert.
Album by ale skvěle fungovalo i bez nich a bez dalších hostů. Celý úspěch Prago Union totiž stojí pouze a jenom na Katovi a ani na Vážné hudbě tomu není jinak. Kato sype z rukávu nekonečně mnoho metafor a dvojsmyslů a činí tak s kadencí kulometu, takže posluchač musí být při pozorný a ani tak jeden poslech na odhalení textových krás desky rozhodně nestačí.
Na desce jednoznačně vynikají skladby Rolák, úvodní Jessli dovolíte a nebo labužnický Recept. Kato se šťourá jak ve svém vlastním svědomí a vědomí, tak ve společenských problémech, což ukazuje třeba protestsong Klobouk dolu.
Potěší také mňágovské Otázky, jejichž závěr “Koukni se mi do huby a řekni, jak mám držet jazyk za zuby” by byl u kohokoliv jiného pranýřován, ale ke Katovy neskutečně sedne a svým způsobem by se dal brát jako jeho motto.
Problémem desky je ale její délka. Vážná hudba má 21 stop a její poslech zabere chvilku přes hodinu a to je prostě moc. Obzvláště v dnešní době, kdy jsou posluchači zvyklí pouze na singly, maximálně EPčka.
Přesto mnoho skladeb nepůsobí vatovitě, naopak. I po těch letech mají Katovy nové texty smysl a hloubku na český rapový svět až nezvyklou a jeho neustálé hrátky se slovy jednoduše baví. V tomto ohledu nemají Prago Union na naší scéně konkurenci a proto nezbývá než sborově zvolat okřídlené “Prago, Pyčo!”