A copak nám Áda uvařil? Spojil své síly s Milošem Dodo Doležalem a Milošem Doležalem Jr., přizvali hosty na posty zpěvu a ve studiu Hacienda ukuchtili velmi zajímavé album. Špinavý, rockový zvuk s nádechem metalu. Dodo si pohlídal zvuk tak aby byl pěkně ostrej a zároveň mu dodal syrovost rockové špinavosti. Vše je doplněné jednoduchými texty, které ale vychází přímo ze srdce. Hned na první poslech je jasné, že tady nepůjde o velké umění. Jde hlavně o přímočaré rockově – metalové písně, s příměsí punkrocku. První pecka s hostujícím Ondrou Černým jasně ukazuje kam se bude celá jedenáctka skladeb ubírat. Výrazné refrény tak akorát zapamatovatelné aby si je publikum mohlo zpívat společně s kapelou a hlavně nadhled a zábava. Dejte si pivko a vysokooktanové nápoje a občas si skočte na parket zahrozit. To je krédo téhle desky. Další pecky se nesou v podobném duchu jako ta úvodní, tedy riff sloka, refrén, nějaké to sólo a refrén. Výbornou záležitostí je rock´n´rollově nasáklá úderka Bombardér, opět s hostujícím Ondrou Černým. Rozhodně koncertní tutovka. Na takovéhle desce nesmí chybět balada. Zde je zastoupena písní Do tmy se dívám. Velmi zajímavá je basová linka, která dává písni naléhavý rozměr. Textově opět jednoduchá záležitost s hlubším poselstvím. Píseň graduje v závěru krásným táhlým sólem. Není co vytknout. Další punkově rocková sypačka A.C.A.B kde hlasivky trápí Dodo. Opět koncertní tutovka, s jednoznačným poselstvím o čem, že ten rockerský život vlastně je. Závěr desky obstarává titulní píseň Já se z toho neposeru, která evokuje zvuk starých AC-DC. Deska se perfektně poslouchá a jednoduše vstřebává. Hudba Ády Vitáčka patří do pořádně zaplivaných a začouzených klubů, kde si dáte panáka a pořádně ze sebe vyskáčete všechny flustrace pracovních dní. Sečteno podtrženo Ádo hoblůůůůůůůj……