Do útulného přísálí kulturáku v Holýšově (velký sál sloužil jako odkladiště aktuálně nepoužívaných bubnů a dalších nástrojů, zkrátka backstage) přicházím krátce před osmou hodinou. Letmým pohledem zjišťuji, že najít místo k sezení nebude navzdory včasnému příchodu až tak jednoduché. Naštěstí to bylo dáno slušnou obsazeností a nikoliv nějakým zásadním nedostatkem stolů. Pozornému oku neuniklo, že nápadně mnoho obličejů bylo k vidění též o den dříve na plzeňském koncertě švédských thrasherů Dr. Living Dead.
První nastupují na pódium budějovičtí DARK ANGELS. Vystoupení, které se dost zásadně lišilo od toho, co jsem kdysi dávno naposlouchal na bandzone, mně podalo
důkaz o tom, jak málo člověk vnímá čas plynoucí kolem něho a jak je překvapován, co se zatím událo. Dark Angels jsou kapelou, která i přes věrnost svému žánrovému zařazení ve vodách klidnějšího doom a gothic metalu nabídla posluchačům za dobu své existence mnoho různých podob. Hlavní esence však zůstávají nezměněny. Příjemné riffy navozovaly pocit melodické líbivosti a nový zpěvák Radek Popel ukázal oproti Motorbandu, kde jsem jej zaznamenal naposledy, o dost variabilnější tvář svého pěveckého projevu. Mírnou bariéru mezi kapelu a zatím spíše sedícím a na další průběh večera se připravujícím publikem se podařilo prolomit až skladbami, jejichž základ patří k tomu ostřejšímu z toho, co kdy Dark Angels vytvořili. Překvapením byla absence kláves, a to nejen na pódiu, nýbrž i ve zvuku.
Pražští thrasheři UNBORN se stávají tahouny svého žánru a zdá se, že se blíží statusu kapely, „na kterou se chodí“. V letošním roce došlo ke dvěma změnám v sestavě, novici v kapele jsou kytarista David Viktorin a bubeník Petr Karas, kteří se zřejmě nechali zlákat na spoustu dřiny a noční bagetu na benzíně, jak kapela uváděla ve svém hledacím inzerátu. Ale ono je to jedno, jakékoliv změny v sestavě nejsou u této mašiny na thrashmetalové peklo slyšitelné. Tradiční preciznost, dokonalá sehranost, atraktivní riffy, a nespoutaná energie, to jsou faktory, které zůstaly nedotčeny a nadále dávají jasnou odpověď na to, kdo že v současnosti vládne české thrashové špičce. Nelze nezmínit nespoutaný projev zpěváka Alexandra Sembera, který v sobě mísí klasického thrashového řvouna, ke kterému občas přijde na návštěvu Max Cavalera. Přitom mimo pódium působí tak klidně, že byste mu neváhali svěřit na hlídání třídu v mateřské školce. Set byl složen ze dvou nejnovějších alb a pod pódiem vládla maximální spokojenost, o čemž svědčily i zrychlené pohyby těch, kteří se nacházeli v kotli.
Úděl KRYPTORU na tuzemské scéně je specifický. Navzdory početné diskografii se na dalších a dalších nahrávkách z většiny opakují legendární hitovky, které se ze zašuměného tédékáčka rozléhaly mým dětských pokojem už někdy před čtvrt stoletím. Od té doby se kapele nedaří z kruhu ohraničeného zlatým historickým odérem vymanit a evidentně je to s ubíhajícími léty stále těžší. Na druhou stranu, pamětníci a nasávači původní atmosféry spolehlivě dostanou na každém koncertě to, co důvěrně znají a rádi si to znovu připomenou. Dnešní Kryptor se oprávněně opírá především o charisma kapelníka a basáka Filipa Robovského. Údernost riffů a vůbec celých skladeb, které stály kdysi u vzestupu celé scény, nebyla přibývající patinou nikterak narušena, přesto je třeba poznamenat, že piedestal předchozích Unborn zůstal nenarušen. Možná to bylo o dost horším kryptoráckým zvukem, možná frontmanem, jehož zpěv mně příliš nesedl a bližší kontakt s publikem obstaral při svých ojedinělých výživných proslovech spíše Filip. V setu zaznělo tolik klasických skladeb, kolik se tam jen vešlo, novinka byla jen jedna. Mimochodem, za bicí soupravou se představil pořadatel akce Francimor.
Přiznám se, že pojem MORUS, posledních vystupujících tohoto večera, byl pro mě neznámý. Po zaslechnutí prvních tónů však bylo jasné, že cesta do historie pokračuje a že kapela bude mít rovněž kořeny někde na přelomu 80. a 90. let. Pozdější kontrola na internetu domněnku, která beztak hraničila s absolutní jistotou, potvrdila. Archaické riffy, které se nikam neženou, ale přesto je lze čistokrevně zařadit to thrashové škatulky, se poslouchaly více než příjemně a spolehlivě navodily atmosféru pionýrských dob, kdy muzikanti přesedali z hevíku na rychlejší vlak. Stylová tečka za celým večerem.
MG & FRANCIMOR DEATH FEST si mohl odškrtnou další povedenou akci. Velmi dobrá návštěvnost a přátelská atmosféra, kterou snad ani není třeba popisovat. Za lidových 110,- Kč si snad ideálnější zábavu na sobotní večer ani nelze najít.
