Odněkud se vynoří slide kytara s úvodním rifem. Hlava to bere, duše volá ještě. Do toho všeho melancholicky podbarvený zpěv, který Vám vytesá hieroglify každého slova hluboko do mozku. Budete čekat co bude dál, budete to chtít….
…tak takhle nějak vypadá úvodní skladba Rychta z alba Soundtrack ke konci světa od Kladenského seskupení Zrní. Seskupení jehož vznik se datuje od roku 2001 a které hraje stále v původním složení:
Jan Unger / zpěv, kytara, flétna
Jan Juklík / kytara, zpěv
Jan Fišer / housle, zpěv
Jan Caithaml / baskytara, zpěv
Ondřej Slavík / bicí, akordeon, beatbox, zpěv
Další skladby na tomto cd se nesou v podobném duchu. Nápaditá a hudebně vytříbená kompozice se snoubí s textem balancujícím na hranici snů a reality. Není tam nic, co by kazilo vkus posluchače. Naopak, hudba Vás pohltí, vcucne Vás do centra dění…No way out. Jenom ten smutek, to sklíčení, ta bezvýchodnost situace může zanechat šrám na duši posluchače. Toto jsou však atributy, které k takto laděnému albu patří. Ještě dlouho po tom co jsem si sundal sluchátka mi hlavou procházely tóny melodie a útržky slov. To určitě o něčem svědčí.
P.s.
jen jednu radu na závěr. Neposlouchejte tohle cd, když máte depku……