Vsetínská ska-punk kapela VYSOKÉ NAPĚTÍ hraje od roku 1999 a od té doby vydala čtyři CD. Poslední nahrávce z roku 2013 „Jedna scéna“ se podíváme na střívka. Za prvé. VN je punk, punk a velký prostor dostává dechová sekce. Dechy výrazně obohacují hudbu VN a rozvíjejí trochu jednoduchou stavbu písní. Technicky je deska velmi povedená. Samo, že jsou zde chybičky, kolísající tempo, občas falešný zpěv a sbory, ale to už tak nějak k tomu punku patří a kapela to tak určitě chtěla mít.
Písně jedou všechny téměř podle jednoho mustru, riff, sloka, refrén, nějaká ta foukačka na trubku a refrén a konec. Textově se pak chlapci opírají do všech problémů dnešní doby. Neberou si servítky a ostře kritizují všechny bolístky co se na tom našem světe dějí. Prostě správná punková formace.
Hlavní devízou desky je její živočišnost a okamžitý prožitek. Problémem podobných kapel je to, že se jim nepovede přenést koncertní atmosféru na studiový nosič. Zde to rozhodně neplatí. Jakmile vložíte CD do přehrávače, vyvalí se na Vás zaplivanej klub, plnej pogujících punkerů.
Desku otevírá krátké „Intro“ a jde se zhusta na věc. Titulní píseň „ Jedna scéna “, která definuje co to ten punk je a proti čemu bojuje stejným způsobem definuje i celou desku. Další zajímavou písní, která trochu vybočuje, a která mě zaujala je skladba „Kriminál“. Textově jde opět o velmi ostrou kritiku politické scény. Druhou skladbou, která mě hodně taktéž zaujala je skladba „ Souostroví Gulag “. Text se opírá o slavnou Solzenicinovu knihu. Další skladby postupně rozebírají další ožehavá témata současné společnosti. Názvy hovoří sami za sebe „ Policia “, „ OSA “ nebo
„ Agresor“.
Co říci závěrem. Největším záporem nahrávky je její jednotvárnost, která při počtu písní 13 je velmi rychle se dostavující. Možná by stačilo udělat 5-6 ti skladbovou promo nahrávku a více se zaměřit na pestrost skladeb.