Singlová a také úvodní „Victim Of Ritual“ je absolutně odlišná od původního Tarjina skladatelského vzorce. Bubínky a perkusi znějící jako když míříte na popravu, společně s ostrým refrénem ve finále stojí za to. To už se ale nedá říct o následující „500 Letters“. Ta sice disponuje chytlavým refrénem, ale obecně se neodlišuje od typické škatulky průměrných skladeb. V jistých místech „Lucid Dreamer“ je slyšet jásot a pištění malé Naomi, která se svou maminkou strávila nejednu chvíli ve studiu při nahrávání. Vynikající a velmi překvapující je „Mystique Voyage“, kde zpěvačka otevírá song s citlivým projevem, a která vygraduje až do epického a mystického vrcholu.
Opět tu došlo na cover v podobě „Darkness“ od Petera Gabriela. V některých hlasových polohách byste Tarju ani nepoznali. Mými srdcovými se staly dvě poslední písně. Jak se říká to nejlepší nakonec. Baladická „Until Silence“ je perfektním příkladem rozmanitosti desky, ale teprve „Medusa“ s arabskými prvky dokáže překvapit.
Celkově je „Colours In The Dark“ albem žánrově velice pestrým, což může u někoho ve finále působit trochu nesourodě. Nešetří se tu symfonickými prvky, Tarjin hlas je v dobré kondici. Nicméně je stále ve stádiu svého skladatelského rozvoje, protože pokud ohodnotím novinku na velmi dobrou, může být její následovník naprosto perfektní, ale nechme se připravit a zatím vyražme na nějaký ten Tarjin koncert. Třeba hned ten, co se koná v Olomouci.