Electro swing v podání kapely mi přijde jako trip po hudbě dvacátého století, která se různě prolíná, absorbuje různé styly, zpracuje je a následně je vypustí. Základem je většinou nějaký elektronický beat v kombinaci zpěvu a různých barevných spekter hudby. Tu něco z jazzu, rythm n blues, samozřejmě zpěv v kombinaci s rapováním a hip hopem plus samozřejmě práce třeba DJe. Vedle klidnějších, skoro chilloutových skladeb jako je třeba About The Trauma Drum se dočkáme i nervnějších pasáží, například Against The Grain zní jako kdyby se spojil jazz s Einsturzende Neubauten. O Down je zase skoro trip-hopový opus. Jazzy Degree nachází inspiraci v jazzu a rázem se ocitnete v zakouřeném jazzovém klubu kdesi v Chicagu nebo NYC. Jen mi tu schází Amy Winehouse za mikrofonem…titulní Lady Swing má zase základy kde jinde než ve swingu a na něm se vrství tu něco elektroniky, tu hip-hopový zpěv.
Je to dost dobrá ukázka toho, že lze ve tříčlenném obsazení projet hudební historii a inspiraci celého dvacátého století. 14 songů včetně intra vám proletí hlavou a vy máte chuť si pouštět znovu a to proto, že se vám na první poslech nepodaří vstřebat a odhalit vše.
Deska LLT je nesmírně barevná, nepředvídatelná a zábavná. Je to hudba pro dospělé posluchače, kteří dokážou ocenit stylový crossover stylů ze kterých hudba LLT vychází.
Já jsem objevil další skvělou kapelu a už vím na jaký koncert vyrazit.