Na tak mladou kapelu jim to hraje jako zkušeným mazákům. Nejvíc mě na kapele baví střídání melodického zpěvu a opravdového hrdelního metalcore murmuru, za který by se nemusel stydět ani Chris Barnes, abychom vzápětí byli atakováni zpěvem ala Dani Filth. Tady to má ovšem své místo a prostě mi to sedí. Hudebně bych to zařadil někam to vod melodického metalcoru, hodně mladá krev, která vstřebává různé vlivy. Nicméně nečekejte nějakou bezduchou rubanici, melodických pasáží je také dost. A na základě i mnou shlédnutého živého vystoupení konstatuji jedno – kapela má velice solidně našlápnuto a má v sobě komerční potenciál. Nesnaží se objevovat neobjevené, jen pěkně skládají věci co jsou teď momentálně v kurzu. Mě to ale vůbec nevadí, že se nepouští do experimentů. Deska se mi tedy jako celek líbí, dovolím si vypíchnout hned první pecku How Can I Drop This Mask a závěrečnou akustickou Honey Bacon.
Palec nahoru a rád bych je viděl a na nějakém našem festivalu.