1. listopadu 2013, Gong, Ostrava-Vítkovice
Hvězdná norská nu-jazzová kapela v oslňujícím symfonickém oparu.
Devět mistrovských hudebníků posílí respektovaná ostravská filharmonie v nejsilnější sestavě, a skladbám z nadšeně přijatého alba One-Armed Bandit se tak dostane monstrózní a vzrušující velkoleposti.
„Myslím, že kapelu Jaga Jazzist čeká spousta dobrých let, protože existuje ještě tolik věcí, které jsme neobjevili,“ předpovídal před třemi lety po fantastickém vystoupení na Colours of Ostrava leader skupiny Lars Horntveth.
Souběh snění o posílení velkým orchestrem, obdivu k jazzovému klavíristovi a aranžérovi Gilu Evansovi a neodmítnutelné nabídky Fiony Talkington z rádia BBC umocnit už tak výjimečnou hudbu kapely Jaga Jazzist spojením s respektovanými filharmoniky Britten Sinfonia vyústil loni v umělecky nadčasové koncerty v norském Oslu, vydané labelem Ninja Tune na letošním albu Live with Britten Sinfonia.
Skupinu Jaga Jazzist, nepravděpodobný koncentrát radostné všehoschopnosti vzdorující kategorizaci, založili v roce 1994 sotva patnáctiletí bratři Lars a Martin Horntvethovi. Miláčky norské a evropské scény se stali hned debutem A Livingroom Hush, oznámkovaným britskou stanicí BBC za jazzové album roku 2002.
Napojení jejich jazzu na taneční elektroniku, progresivní artrock, avantgardu a pop, o klasice nemluvě, umožnilo Jaga Jazzist zasáhnout především mladou generaci pohlížející dosud na jazz s nedůvěrou. Jaga Jazzist dokážou hyperaktivní stylový zmatek zahrát naživo s energií rozběhlého sloního stáda. Během koncertu vystřídají až třicet nástrojů a hlavní skladatel Lars Horntveth připomíná Franka Zappu cepujícího do nelidských rytmů Mothers of Invention. Ostatně ducha Zappovy geniality, propojené podle Larsových slov s afrobeatem Feli Kutiho, minimalismem Steva Reicha a klasikem Wagnerem vložili také do alba One-Armed Bandit.
„Necháváme se inspirovat takřka vším, co slyšíme kolem sebe, a trendy nás opravdu vůbec nezajímají. Chováme úctu k jazzovým hudebníkům, ale odmítáme respektovat ty, kteří se snaží jazz zakonzervovat. Zkoušíme hrát hudbu, pro kterou je dost obtížné najít vhodné pojmenování, a jestli posluchači nedokážou odpovědět na otázku, co za hudbu Jaga Jazzist vlastně hrají, dělají nám tím velkou radost,“ řekl Lars.
Janáčkova filharmonie Ostrava má za sebou úctyhodnou šedesátiletou historii. Nespí na vavřínech, neustále se vyvíjí a drží prsty na tepu doby. Otevírá se novým posluchačům a spolupracuje s předními světovými dirigenty a sólisty. Pro moderní a čerstvé vyznění filharmonie je také příznačné, že dokáže překročit hranice klasické hudby nebo ji přenášet do dalších sfér. Nezapomenutelné zážitky dokáže zprostředkovat i rockovým posluchačům. Spojení janáčkovců s britským zpěvákem Antony Hegartem patřilo k magickým chvílím loňských Colours of Ostrava.
Hledat filharmonii, která by naplnila představy Jaga Jazzist o plném dynamickém a kontrujícím zvuku proto nedalo žádnou práci. Janáčkova filharmonie byla okamžitou a jasnou volbou.
You Tube:
http://www.youtube.com/watch?v=yArd182I3aU
http://www.youtube.com/watch?v=dKL_Vovnc8s
Lisa Hannigan
28. listopadu 2013, Cooltour, Ostrava
Plinky plonk rock z farmy zvířat.
Křehká irská písničkářka, jež okouzlila Damiena Riceho, Herbie Hancocka, Glena Hansarda i členy skupin The Chieftains a BellX1.
Přišla k tomu vlastně náhodou, když ji Rice, kterému byla tvůrčí múzou a rozzářila mu dvě první úspěšná alba, před koncertem bez vysvětlení na minutu vyrazil, musela se postavit na vlastní nohy. A tak zanedlouho s kamarádem na farmě nedaleko Dublinu vyhnali ze stodoly zvířata, a zatímco se toulala po okolí, nazkoušeli základy jejího debutového alba Sea Sew oceněného v roce 2008 nominací na Mercury Prize.
Lisa vyrostla na venkově, do Dublinu přijela studovat klasiku, ale setkání s Ricem vedlo k tomu, že za dva roky z univerzity odešla.
Ráda běhá půlmaraton a původně chtěla být spisovatelkou. To, že pochází z hrabství County, jedné z bašt irské tradiční hudby, z jejích hravých, jednoduše vystavěných písniček, ale neuslyšíte.
„Můj přítel tvrdí, že s kapelou hrajeme plinky plonk rock,“ popsala zpěvačka se šibalským kukučem svou hudbu nesnášející spěch.
A videoklip ke skladbě I Don’t Knot dokazuje i její bezprostřední esprit: s kapelou si ji pak může zahrát kdykoliv v hospodě.
Symbolickou tečku za pětiletým obdobím stráveným po boku Damiena Riceho jí pomohl vloni napsat slavný jazzový klavírista Herbie Hancock. Společně s Davem Matthewsem, Sealem, Tinariwen, Oumou Sangare a jinými velikány přizval Lisu k natáčení alba The Imagine Project. „Protože kolo se pořád točí a kdo ví, u koho se zastaví, protože poraženej jednou zvítězí, protože časy se mění,“ zpívá v dylanovce The Times They Are A-Changin´ za doprovodu The Chieftains a malijského hráče na koru Toumani Diabateho.
Ano, časy se mění a ona přestala být s konečnou platností „tou doprovodnou zpěvačkou a muzikantkou od Riceho“ a stala se Lisou Hannigan, „tou, co umí napsat skvělé písničky.“
„Způsob, jakým se se mnou Damien po sedmi letech rozloučil, mě samozřejmě rozhodil. A skládání pro mě představovalo léčebnou kúru. Pomohlo mi to vyčistit si hlavu. Vlastně to byla ta nejlepší věc, která mě mohla potkat,“ vzpomínala Lisa na začátek budoucích skvělých časů.
Americký písničkář Jason Mraz ji s sebou vzal na turné po Státech, kde jí zanedlouho vyšlo také Sea Saw, a skladba Lille prolétla spoustou rozhlasových stanic. Vystupovala a nahrávala s irskými přáteli: Mickem Flannerym, Cathy Davey, Davidem Kittem nebo skupinou Snow Patrol. Pozvali ji do televizního hudebního pořadu Later With Jools Holland a na festival v Glastonbury.
Zúčastnila se také kampaně Oxfam’s Make Trade Fair, a zatímco Michaela Stipa polévali mlékem, Lisa poprosila o horkou čokoládu.
Druhé album Passenger není ani tak o cestování jako o vztazích k místům rozesetým po světě, k místům s konkrétními lidmi, kam když vyrazíte, zabalíte si s sebou to nejpotřebnější: „lásku, žal, přátelství a všechny problémy“.
Ve svádivém hlase Lisy se odráží irská skotačivost, šarm i nostalgie s temným prozřením. Má mnoho nečekaných poloh, láme se z milostné vášnivosti do plnokrevného výkřiku, z kurážného nakročení až k líbeznosti na samé hraně přijatelnosti.
A tak je to i s hudbou. Minimálně polovinu skladeb si dokážete představit v rádiích, ve filmech, při lelkování. Mají základ v jiskřivém folkrockovém písničkářství dneška, neskrývajícím popové ambice, takovém, které známe od zpěvaččiných spřízněnců: Teddy Thompson, Mary Gauthier, Rufus Wainwright nebo Ray LaMontagne, s nímž Lisa zpívá duet O Sleep.
Nadstylovost – odšoupou k old time music – je území producenta alba, amerického písničkáře Joe Henryho (Ani DiFranco, Solomon Burke, Bettye Lavette, Carolina Chocolate Drops), a tím je dána potřeba využívat smyčce, klavír, dechy a harmonium.
Za hodně by Lisa s ukulele, mandolínou a banjem měla rovněž poděkovat hvězdné kapele a ze všeho nejvíc houslistce Lucy Wilkins, vyhledávané už léta Bryanem Ferrym, Roxy Music, Vanem Morrisonem nebo Siouxsie and the Banshees.
You Tube:
http://www.youtube.com/watch?v=nYdPtcx-4mo
http://www.youtube.com/watch?v=TvwJMa5b1Qg
Gregory Porter
29. listopadu 2013, Gong, Ostrava-Vítkovice
Americký jazzový zpěvák považovaný za největší zjevení posledních let a možného nástupce Nat King Coleho.
Gregory Porter nabízí většinu z toho, co byste od jazzového zpěváka, skladatele, herce a básníka očekávali, a dostane se vám přitom ještě čehosi navíc včetně „těžkého emocionálního nákladu“ a podivné čepice zahalené tajemstvím, kterou nikdy nesundává.
Kam prý vstoupí, všude svým neuvěřitelným hebkým barytonovým hlasem, vygradovanou směsí vlastních skladeb a pečlivě zvolených standardů rozprostřených v jazzu, soulu, gospelu a R&B způsobí rozruch.
Málokdo také pamatuje, kdy naposledy nějaký debutující zpěvák na sebe během necelých tří let strhl takovou pozornost. Za obě alba – Water a Be Good – získal nominace na Grammy a přízeň slavných kolegů. Moderátor televizního show The Late Show Jools Holland každého dopředu upozorňuje, ať se připraví na to, že mu z poslechu Portera doslova spadne čelist. Trumpetista Wynton Marsalis ho nazval gigantem současného jazzu a z Colours of Ostrava dobře známý Jamie Cullum získal pocit, že stál vedle velikána. Poklonu teprve dvaačtyřicetiletému černošskému zpěvákovi vysekly také Dianna Reeves nebo Erykah Badu.
Porter vyrůstal v kalifornském Bakersfieldu, studoval architekturu a divadelní a muzikálové herectví, kterému se vedle zpívání v kostelech a po jazzových klubech věnoval až do roku 2010, kdy ve čtyřiceti letech debutoval nesmírně úspěšným albem Water. Tehdy se objevila otázka, jakou Porter dostává dodnes: Kde jsi doteď byl?
Sečtělý Porter dokáže v textech přesně zacílit na sociální nálady, zabrousit do vzpomínek na dětství, vracet se ke krušné historii amerických černochů nebo si radostně pohrávat s myšlenkou na společné jamování s legendárními jazzmany a bluesmany od nichž si vypůjčuje skladby, které následně ojediněle jiskřivým způsobem přezpívává. Vlastní mu jsou ale také milostná témata a písně o lásce věnované ponejvíc ruské manželce, proto patří k vrcholným okamžikům jeho úchvatných koncertů.
Do Ostravy přijede velmi sympatický a lidsky otevřený Gregory Porter s čerstvým třetím albem Liquid Spirit natočeným pro významné vydavatelství Blue Note. Doprovodí ho kapela špičkových muzikantů: Chip Crawford – klavír, Aaron James – baskytara, Emanuel Harrold – bubny, Yosuke Sato – saxofon.
You Tube:
http://www.youtube.com/watch?v=9HvpIgHBSdo
http://www.youtube.com/watch?v=CmDcWr1yqCc
London Community Gospel Choir
5. prosince 2013, Gong, Ostrava-Vítkovice
Světově proslulý britský gospelový sbor poprvé v České republice.
V Gongu, industriálním chrámu ostravských Dolních Vítkovic, představí v předvánočním čase spontánní hudební mši, při níž vás strhující hlasy směsí gospelu, swingu a R&B přiblíží k Bohu a ještě u toho pořádně tanečně odvážou zpěvem slavných tradicionálů Amazing Grace, Abide With Me nebo Swing Low, Sweet Chariot i originálních úprav skladeb od Beatles, U2, Leonarda Cohena, Blur aj.
„Gospel je hudba inspirovaná vírou, nikoliv způsob, jak vydělat peníze a získat slávu. Gospel není ani pro černé, ani pro bílé. Patří všem lidem této planety a naším cílem vždy bylo vyvést ho ven z kostelů a ukázat, že gospel v sobě ukrývá pokoru, sjednocující sílu a temperamentní povzbuzení k zapojení duše a emocí,“ řekl zakladatel sboru ctihodný černošský reverend Bazil Meade.
Navazuje tak na dávná slova královny amerického gospelu Mahalie Jackson: „Kdo zpívá blues, je v hluboké jámě a zoufale volá o pomoc. Gospel je opěrnou berlou života, nadějí a spasením.“
Smíšený londýnský sbor letos triumfálně oslavil třicet let své kariéry, během níž doprovázel Paula McCartneyho, Tinu Turner, Dianu Ross, Kylie Minogue, George Michaela, Nicka Cavea nebo Madonnu a doslova hitem se stala píseň Circle of Life nazpívaná s Eltonem Johnem pro slavný animovaný film Lví král, za kterou byli společně nominováni v roce 1994 na Oscara.
Ačkoliv London Community Gospel Choir vystupoval v předních světových koncertních síních, stal se hvězdou festivalu v Glastonbury a při loňském předávání Brit Awards se připojil ke skupině Blur, životní okamžik pro něho prý nastal v roce 1996 v Londýně, kdy byl princem Charlesem požádán, aby prezidentovi Nelsonu Mandelovi při jeho první návštěvě Velké Británie zazpíval jihoafrickou státní hymnu.
Skladatel, aranžér a sbormistr Meade, rodák z karibského ostrova Montserratu, přijel kdysi do Londýna s vírou sloužit Bohu a hudbě. London Community Gospel Choir vznikl v roce 1982 kuriózním způsobem: nebývalý úspěch jednorázového koncertu afro-karibské křesťanské londýnské komunity přivedl reverenda s dalšími přáteli na myšlenku pokračovat. Dodnes sborem prošly přes dvě stovky zpěváků bez rozdílu barvy pleti, ovšem se zásadní podmínkou: každý z nich musel být praktikujícím věřícím.
Navzdory skutečnosti, že London Community Gospel Choir dlouho čelil kritice církevních kruhů za údajné komerční bezbožné zneužití duchovního obsahu gospelu, sbor se v uplynulých třiceti let proměnil v nejvyhledávanější světové těleso, legendu, jež navždy ovlivnila gospelové dění Velké Británie.
Sbor natočil mnoho alb, zúčastnil se nespočtu významných přehlídek po celém světě, charitativních a humanitárních akcí, vystupoval v rozhlasových a televizních pořadech, mírová poselství přezpíval v Maroku nebo libanonském Bejrútu a dodnes, i přes svou slávu, neodmítá pozvání do škol, nemocnic, vesnických kostelů a na křesťanská shromáždění.
Počáteční strasti i vstup do společnosti globálních hudebních hvězd popsal reverend Meade v autobiografické knize A Boy, A Journey, A Dream. „Bazilovo vedení sboru je brilantní a jedinečné. Jeho hudba a víra jsou pro něj nejdůležitější. Znám ten pocit,“ napsal v předmluvě Sir George Martin, producent navždy spojený s nesmrtelným dílem Beatles.
You Tube:
http://www.youtube.com/watch?v=UnBZ4DNkjSg
http://www.youtube.com/watch?v=eZFmkrgN63w