A tak po třech letech čekání tu máme další řadovou desku. Tentokrát je stylizace desky daná – vidíme na obalu partičku pouličních hudebníků několik století zpět. Možná bych to i chápal jako návrat ke svým kořenům,hudební pokoře, nelehkým začátkům, kdy kapela také neměla zhola žádné zázemí a začínali od nuly.
Pro mě nejsilnější skladby sype kapela hned od začátku a to titulní píseň, Edith Pilaf a pak už následuje klipová hitovka s dětským sborem Školka. Ta je jako klip vybraná opravdu dobře, písnička vám bude znít v uších ještě hodně dlouho a mluví mi z duše. Následuje další pecka Masky sádrový, hitovka jako hrom. Pak následuje pěkně nabroušený Otčenáš s obligátním hrdinou Frantou Sahulou. Desítku, Kalhotky ze Lhotky a Osadu Havranů beru jako průměrné songy. Das ist ein Salámek je další pro mě nadrůměrnou peckou, zde se opět ukazuje Fanánkova schopnost napsat geniální text, který jistě nepotěší vegetariány… Ostatní zbylé písničky od Poprvé na Sestrách do konce desky jsou dobré,ale nijak pro mě nevybočují z nastaveného kapelního průměru . Tři Sestry mají zkrátka štěstí, nikdo nedokáže napsat tak silné texty jako Fanánek a zbytek kapely mu zdatně sekunduje.
Kapitolou samo pro sebe jsou spojováky, nebo chcete-li intra od majora Zemana počínaje a Spalovačem mrtvol konče.
Tři Sestry se novou deskou bezpochyby vrátily ke svým svižnějším punkovým kořenům. Ve svém pub-rockovém stylu na naší scéně pořád nemají viditelnou konkurenci. Ničím novým deska sice nešokuje, ale díky Fanánkově textařské genialitě stále ukazuje ostatním záda.