Nové šestistopé album by si neměli nechat ujít hlavně milovníci progresivního metalu a to spíše jeho hudební stránky. Polovina desky je totiž čistě instrumentální a bez problémů může soupeřit s otextovanými skladbami kapely.
Základem je technický metal, který v sobě nezapře velkou dávku progrese a otevřenosti, protože často zamíří také do jiných hudebních vod. Často můžeme vysledovat v hudbě kapely například jazzové prvky a chybět nesmí samozřejmě ani četná sóla a plochy které občas působí až disharmonickým dojmem.
Jak už naznačuje malovaný obal desky, toto album si rozhodně neoblíbí každý. Pokud ale máte chuť zkoumat a ponořit se do hlubin, plných kytar (ať už zuřivě riffujících nebo jen tak volně brnkajících), desku si náležitě užijete.
Možná také zjistíte, že i to, co se zdálo při prvním poslechu nahodilé a nesmyslné, má nějaký řád. Stejně tak jako s hudbou je to i se zmiňovaným přebalem desky. Až po otevření bookletu totiž zjistíte, že titulní malba není pouze náhodná směs barev.
Nad každou skladbou jsem se sice radostí nerozplýval, ale přesto mě deska velmi potěšila. Kluci odvedli dobrou práci a podařilo se jim natočit velmi slušné album svého žánru, který ale asi nikdy nebude bourat žebříčky prodejnosti. No a co.