A stejně jako Sto zvířat i Polemic vytasil s novým albem. Bohužel, Hraju na
klavír v bordelu, ač nejde o kdoví jak silné album, kvalitou přesto nad Hey-
Ba-Ba-Re-Bop vítězí. I přes nespočet hostů, které si Polemic na album
přivedli, nedokázali vykřesat do celé téměř hodinové stopáže více než dvě,
tři hitové skladby. Zbytek je buď zapomenutelný průměr nebo vyloženě vata.
Ze všech hostovaček nejvíc zaujme jen ta s Katarínou Knechtovou v písni Klip
klap. Sympatický a líbivý hlas Kataríny příjemně nahrávku zpestřuje a dodává
jí potřebný šarm. Naopak Kamarát z ďaleka s Robo Grigorovem je vyloženě do
uší bijící krok mimo. Skladbu nelze označit jinak než jako prvoplánový a
stupidní letní (ne)hit. Dokonce ani Zuzce Smatanové se úplně nepovede
vytáhnout průmernou píseň Pískaná do nějaké zapamatovatelné roviny. Dalším
otazníkem je od zbytku odlišná píseň Dancehall, která však působí spíš
rušivě a v kontextu negativně, než že by nahrávku obohacovala.
Zajímavostí je účast bývalého zpěváka skupiny v písni Baba ryba Marka Határa
i začlenění coveru Tu Vu? Fa L’Americano (v originále Renato Carosone) na
závěr desky. Ve výsledku novinka moc nepotěší. Příliš mnoho nezábavných a i
textově nijak vtipných songů převažuje nad tou zajímavější menšinou, která
se v téměř hodinové stopáži poměrně ztrácí a jen těžko se budete chtít k
nahrávce znovu vrátit. Žánr ska má být geniálně triviální a úderný. To druhé
Polemic tentokrát nezvládl a tím poslal svou výroční desku (25 let skupiny)
do bažin průměrnosti.