Tento benefiční festival totiž každoročně představuje ve dvou hudebních dnech to nejlepší z tuzemské alternativní scény. Nebojí se žádného žánru a mezi hudebně otevřenými fanoušky si již vybudoval kultovní pozici.
Obzvláště pátek byl hudebně hodně barevný. Potěšila mladá a nadějná kapela Kluci z marmelády, která mixuje punk s elektrem a občas odkazuje až k Enter Shikari. Díky frontmanovi, rozenému showmanovi, byl set této kapely zábavný a svižný.
Nezklamala ani pražská punk/jazz/rock/metalová skvadra První hoře, jejíž vystoupení nebylo sledováno jen hudebními fajnšmekry, ale také dětmi, které bavil především akordeonista Klaun.
Páteční večer ale patřil mladé skupině Vložte kočku. Ta dokázala pomocí kláves, syntetizátorů, bicích, basy, houslí a desítek efektů proplouvat mezi elektrem a hardcorem a uhranula všechny přítomné. Kapela odvedla naprosto solidní výkon, který potvrdil, že Vložte Kočku je v současnosti jedno z největších jmen naší electronica scény, které brzy nastoupí na místo kultovních WWW.
To sobotní program potěšil i mainstreamovějšího diváka. V dopoledních hodinách mohli návštěvníci festivalu shlédnout sérii dokumentů a studentských filmů, které byly promítány v industriálních útrobách vlčkovického statku. Světovou premiéru zde měl například snímek Obyvatelé na vlastní nebezpečí režiséra Lukáše Senfta a představil se také slovenský dokument Zuzany Piussi Křehká identita.
Kromě filmů byla v areálu k vidění také divadla, výstavy a návštěvníci se mohli zapojit také do fotbalového turnaje a různých workshopů. Úderem šestnácté hodiny ale přišla na řadu opět hudba.
Po jazzovém Wunder Bar Bandu se na pódium přiřítila folk/rocková skupina Listolet, která dokázala svou touhu bavit lidi následně i tím, že se zhruba ve dvě hodiny ráno objevila i s nástroji u vlčkovického ohně a spolu s jinými muzikanty přehrávali pro všechny nespavce známé (nejen) táborákové hity v osobité úpravě.
Nechtěně ikonickým se stalo vystoupení brněnské kapely Květy, které chvíli před poslední písní vypadl proud. Kapela tedy došla do středu naplněného statku a odehrála akusticky skladbu Nejtišší kapela na světě, která opravdu byla na posledním místě playlistu vystoupení.
Díky problémům s elektřinou se festival dostal do skluzu a brzy nabral více než dvouhodinové zpoždění oproti programům. Přesto si většina fanoušků počkala na vystoupení pražské folk-rockové kapely Traband, která měla letos největší návštěvnost ze všech interpretů. Kapela zahrála směs nejslavnějších písní a vypadalo to, že nadšený dav by mohl poslouchat až do rána.
To na následující vystoupení Lenky Dusilové už takový nával nebyl. Důvodem bylo to, že Lenka začala hrát až kolem jedné hodiny a také to, že její ambientní hudba, plná snových nálad rozhodně neudrží ospalé lidi na nohou. Sama Lenka Dusilová nebyla v příliš dobré hlasové formě, a tak koncert ukončila zhruba po 45 minutách.
Nedělní den se nesl ve znamení odjezdu a jediným bodem programu byla mše s knězem undergroundu, Láďou Heriánem. Mši doprovodil hudbou nejen on, ale také Martin Súsedík z Listoletu a Beáta Bocek, která stihla den předtím kromě svého vlastního vystoupení také hostování ve skladbách Květů a právě také Listoletu.
Tato část zpříjemnila divákům nedělní ráno a zároveň potvrdila osobitost tohoto festivalu, který sice nikdy nebude patřit mezi TOP 10 největších, ale jehož dramaturgie je jedinečná stejně jako místo konání a jako celková atmosféra festivalu.
