Do indigového hávu je zahalen také obal a booklet desky. Ke každé písni je v bookletu připojena ještě koláž, která se k tématu písně váže. Všechno to ale vypadá jako práce nějaké undergroundové skupiny.
Esence přitom tvoří hitový a přitom vůbec ne dementní pop/rock, který si zakládá na folkovém písničkářství a skvělého hudebního doprovodu, jehož nedílnou součástí jsou také mandolína nebo housle. Právě housle dělají z úvodu první skladby Tabula rasa atmosférickou záležitost, která příjemně navnadí k poslechu zbytku alba.
Síla kapely je především v refrénech. Po druhém poslechu jsem byl schopen rozpomenout se na text většiny z nich, za což může zejména cit pro melodii a text výhradního autora všech skladeb, frontmana Petra Štiky.
Hudebně ovládá kapela docela pestrou sbírku žánrů. Za zmínku stojí třeba dulcimerem vyzdobená skladba Krysy nebo skoro metalová Módní policie. Tato skladba se objevila již na Folk You, ale zde se představuje v elektrifikované podobě, která v burácivém závěrečném sboru připomíná řízný hardcore.
Pokud bych měl vyzdvihnout ještě nějakou skladbu, byla by to skladba Blokuju tě. Tu bych si dovolil označit, spolu se zmiňovanou Tabula rasa a Módní policie, jako nejlepší skladbu desky. Za povšimnutí stojí také texty kapely. Právě těmi se totiž kapela výrazně odlišuje od většiny svých pop/rockových kolegů. Přestože se část desky věnuje i lásce, nedochází zde na kýčovité textíky. Těm se kapela vyhybá i v angažovanějších skladbách, namířených npř. proti reklamám (Co nám patří).
Jedná se o poslechuhodný počin, který mě velmi mile překvapil.