Pražští Unborn zatím nejsou bůhvíjak zářivá hvězda naší tvrdé scény, ale tím spíš člověka potěší, když na kapelu narazí. Hudebně se jedná o klasický trashmetalový nářez, kterému kralují hlasivky zpěváka Alexandra Sembera.
Už na první poslech je jasná změna oproti Six Ways of Suffering a tou je zvuk. Ten je teď na vyšší úrovni. Všechno to zní hezky těžkotonážně, opravdově a zároveň moderně (a to i bez jekýchkoliv samplů nebo rádobyelektra).
Vyvedený je i stylový booklet desky, kde se nachází kresby, fotografie kapely a samozřejmě texty. Ty pojednávají o smrti, bolesti, radiaci a dalších příjemných tématech a musím uznat, že mě docela baví.
Ať už jde o protestsong Chemotherapy of the Goverment nebo Faces in the Mirror o odkrývání pravých tvářích, vše zapadá do jednoho temného rámu a zapadá do sebe. Ani hudebně se tu nenachází žádné veliké výlety do jiných žánrových vod.
Jak už jsem psal v úvodu, jedná se o poctivý trash s moderním nádechem. Občas nějaké to sólo (za kterých jsem, pravda, nebyl úpně hotový), ale hlavně muzika, která se na vás valí a chce vás pohltit do svého světa. Zbývá jen otázka, jestli jste na tento svět připraveni. Vstupenka do něj není zas tak drahá a za zkoušku to rozhodně stojí.
Za mě tedy musím říct, že kapele se podařilo předchozí desku překonat. I tady se objeví melodický refrén jako v No Second Chance a když už nic jiného, tak každého fanouška jistě potěší, že stopáž je o čtvrt hodiny delší.
http://www.unbornband.cz/
http://bandzone.cz/unborn