První stejnojmenná skladba překvapí velmi dobrými kytarami a zajímavými
riffy. Co bohužel musím konstatovat, je fakt, že zpěv je velmi nemastný a
neslaný. Nejen u titulní skladby má vokalista problém držet dech se zbytkem
instrumentů a jeho hlasové eskapády aka black/death metal mi do post-
hardcorové hudby příliš nesedí. Kdyby pánové hráli drsnější deathcore, ale
tato deska se nese spíš v melodičtějších vlnách. Občas jsou znát i poměrně
zřetelné falešné tóny, zvlášť ve vyšších melodických polohách, ale věřím, že
zpěvák tyto neduhy na budoucích albech doladí.
Hudebně nelze skupině příliš co vytknout, ale ani vypíchnout. Standardní
postupy, slušné kompozice i prosvicující zajímavé nápady. Album má celkem
šest skladeb, z čehož ta poslední Honey Bacon je akustická, zahraná pouze na
španělku. V případě těchto skladeb se velmi dobře vybarví, jak na tom je
kapela skladatelsky. Pokud bychom tedy měli soudit dle tohoto songu, dopadli
by The Edge Of Reason velmi špatně. Píseň nemá žádnou šťávu ani nápad ani
pořádnou melodii a desku zrovna šťastně neukončuje.
Na ploše necelých 25 minut vás žádné překvapení nečeká. Skladby plynou a
velký rozdíl mezi sebou zrovna nepřináší. Zapamatovat si nějaký motiv je
velmi obtížné a kapela po této stránce musí ještě hodně zapracovat. V
obrovské konkurenci podobně znějících skupin musí každý přijít s minimálně
technicky vyspělou nahrávkou (v době djentu je instrumentální zručnost
pomalu samozřejmostí) a zaujmout alespoň s trochou originality nebo
progresivity. Snad do plnohodnotného debutu ještě zapracují a v plné síle
ukážou, co v nich dřímá.