Začneme obligátní otázkou. Co Tě vlastně vedlo k založení skupiny Morrígan a jak moc těžké bylo sehnat na Rokycansku souputníky, kteří by do toho šli s Tebou?
Seskupení Mórrígan vzniklo v roce 2011 na troskách mé původní kapely Satan Claus (dále už jen SC), kde prakticky celá současná sestava kapely po určitých personálních změnách působila. A právě ony velice časté personální změny v SC zapříčinily zrod Mórrígan. Z původních zakládajících členů SC jsem zbyl já a bubeník. S příchodem každého nového člena do sestavy ještě pořád tehdejších SC se náš žánr posouval úplně jiným směrem. Od původního rockmetalu jsme se opravdu hodně a nenávratně odklonili. A to byl ten hlavní důvod, proč pohřbít SC a založit s posledními přeživšími Mórrígan.
Na rozdíl od mnoha kolegů pisálků si myslím, že škatulkování je důležité. Mohl bys někam zařadit to, co Morrígan hraje? Co Ti znělo v hlavě za kapely, když sis kdysi dávno představoval, jak by měla vaše kapela znít?
Tohle je velice zapeklitá otázka. Já osobně z metalových subžánrů nejraději poslouchám black a tak je logické že se v naší tvorbě snažím právě tuto odnož hodně prosazovat. Někdy se mě to daří více a jindy méně. Ale objektivně si myslím že jsme na pomezí blacku a trashe.
Všiml jsem si, že vaši kytaristi používají pro uši velmi přívětivý kulatý zvuk. Bylo záměrem odlišit se kapelu od současné překouřené produkce, anebo to vyšlo z jejich zvyklostí?
Vidíš a mě mnohdy zvuk jejich kytar hrozně sere :). Na jednoho při zkouškách řvu, že má místo kytary cirkulárku a druhý zase hejno nasranejch vos. Nevím, pro někoho to může být příjemné, pro někoho nesnesitelné. Je pravdou že koncertní zvuk je hodně odlišný od toho co nám zní ve zkušebně. Pokud si myslíš že zvuk kytar je příjemný, pak mě to těší.
Další zajímavou kapitolou jsou texty. Hemží se to v nich pohany, bojovníky a dalšími dnes trochu archaickými rekvizitami. Proč ses rozhodl čerpat právě z této tematiky?
Od malička mě zajímala slovanská, keltská a severská mytologie, je to určitá forma posedlosti, proto se snažím tato témata prosazovat i do textů našich kompozic. Nutno říci, že nejsem výhradní textař naší kapely, ale jsem radši, když si text na skladbu vymyslím sám. Lépe se mně poté interpretuje na jevišti, protože to, o čem zpívám, vychází ze mě. Navíc jsem schopen se svůj text naučit prakticky okamžitě nazpamět, zatímco cizí leckdy nejsem schopen si zapamatovat nikdy.
Navzdory žánrovému a textovému zaměření působí vaše vystoupení celkem veselým dojmem. Je to záměr, nebo jsem měl štěstí na veselost způsobenou jinými vlivy?
Tak je pravda, že by to bylo asi více hustokrutodémonicky přísnější, kdybychom se na koncertech tvářili tak, že na vás každou chvíli skočíme a zaživa vám prokousneme hrdlo a vypijeme krev, ale nějak se nám to nedaří (smích). Všichni z nás se rádi smějou a nemůžeme si to odpustit ani na vystoupení. Je pravdou, že pro některé ortodoxnější posluchače a fanoušky to může být znatelná kaňka představení, ovšem zatím nám to nikdo neřekl.
Jak se v současnosti žije metalové kapele na Rokycansku po stránce koncertní? Mám namysli návštěvnost, možnosti v klubech a podobně.
Metal to na Rokycansku nemá jednoduché. I když odtud vzešly známé a uznávané kapely jako třeba Bed Sores nebo Feeble Minded, v popředí jsou tu jiné kultury. Punk se tu na nás hrne ze všech stran, dominantně však z nedalekých Strašich, kde je cca jedna punková kapela na metr čtvereční. V Rokycanech není pořádný rockový klub, kde by se pravidelně scházeli příznivci metalu. Na koncertech je velice rozpačitá návštěvnost, 50 lidí na underground je zde chápáno jako velký úspěch. Ovšem tento problém netrápí v tuto dobu pouze náš region, je to spíše celorepublikový fenomén.
Na své koncerty si zvete i kapely, které sice také fungují na amatérské bázi, ale leckteré z nich jsou už republikově uznávány v rámci svých žánrů. Jak snadná nebo složitá bývá domluva a jak vlastně ta spolupráce probíhá?
Už za dob SC jsme zjistili, že pokud chceme koncertovat, musíme si akce pořádat sami. Za rok si uspořádáme tak 5 až 8 vystoupení kam samozřejmě musíme přizvat nějaké hostující kapely. Funguje to zcela jednoduše. Oslovím kapelu na jejich webových stránkách, popř. si ji najdu na bandzone.cz, a zeptám se jí na požadavky pro vystoupení. Pokud jsou tyto podmínky pro nás akceptovatelné, rádi s ní zahájíme prvotní spolupráci. Užší spolupráci pak navazujeme s takovou kapelou, se kterou nebyl při jejich vystoupení žádný problém. Vedu si doma záznamy o tom, se kterou kapelou bych si rád zahrál v budoucnu opakovaně a kterou už nikdy na námi pořádanou akci nepozvu. Velice zajímavé je, že „slavnější“ kapely jsou většinou bezproblémové, hrají třeba i jen za cesťáky a nemají debilní přemrštěné požadavky na ozvučení osvětlení, pizzu a tak.
Na Bandzone máte studiově zpracovaný nahraný materiál, ale nikdy jsem si nevšiml, že byste na koncertech nabízeli cédéčka. Rezignovali jste na fyzický formát nahrávek?
Demo jsme samozřejmě nahráli proto, abychom pak na CD propagovali tvorbu mezi fanoušky. Ovšem po nahrání tohoto DEMA se kapela ocitla ve vážné existenční krizi a vydání EP bylo odsunuto na neurčito.
Na závěr bych se ještě zeptal, co chystáte v bližší, ale třeba i ve vzdálenější budoucnosti.
V nejbližší budoucnosti chceme hlavně hodně koncertovat a časem vydat i to slibované EP. Co víc si může undergroundová kapela přát.
Díky za rozhovor.