Na svém druhém albu, prvním plně autorském (tedy s jedním coverem) se Eliška
Ptáčková přesunula z vod bluegrassu do vod folku, rocku a mírnou esencí
jazzu. Oproti minulé desce About Beautiful Acoustic Sound je zde prakticky
polovina česky zpívaných skladeb, která vytváří na nahrávce větší pestrost,
obava z restruktualizace desky zde naštětí není na místě. Střídání jazyků
zde pěkně vyplývá a vnáší pocit „velké desky“. To podtrhuje i přítomnost již
zmíněného Čechoameričana Steva Walshe, známého mimo jiné jako kytaristu
Norah Jones, či spoluprácí s tuzemskými November 2nd. Nevím, zda je to
skutečně jeho práce, ale náboj desky prostě nezní ryze česky, ale má blíž
právě západní produkci.
Bylo by škoda nezmínit i účast bubeníka Suzanne Vegy Douga Yowella či basáka
Richarda Hammonda. To se pak za takovou partou snadno hraje. Samozřejmě je
výsledná kolekce hlavně dílem autorky Elišky, která si zde hraje s citem
nejen s výbornými a poetickými texty, kterými si mě velmi snadno získala,
ale i hudebními nuancemi, pro nahrávku tak charakteristickými. K mému
překvapení na mě udělaly pak dojem hlavně anglicky zpívané sklaby What Am I
Waiting For a Open Yourself. Z těch českých pak stejnojmenná Svým způsobem.
Ve všech naleznete velkou dávku uměleckého umu a muzikantského nadhledu a to
činí desku zajímavou i po vícero posleších. Možná bych vytknul chvilkové
ztráty tempa, které se na nahrávce sem tam objeví, což přičítám lo-fi
náboji, ale v případě vhodné nálady je Svým způsobem rozhodně deska k
doporučení.