S obalem a bookletem se kapela moc nepárala. Obsahuje vše, co posluchač nutně potřebuje a víc ani čárka. O to víc překvapuje hudba, která rozhodně není tak přímočará.
Nejlepší na ní je, že nikdy nevíte, co bude následovat v dalších sekundách. Jemné melodie? Scream? Rock? Metal? Všechno dohromady? Převládá ale samozřejmě tvrdší (post-hardcorová) stránka, podpořená střídání řevu a zpěvu frontmana Tcheichana.
Kapela by se dala přirovnat k dalším českým uskupením jako třeba the.switch nebo Morkokweng (jejichž zpěvák Hugo zde také hostuje), protože na první poslech zaujme osobitými a (stejně jako u výše jmenovaných) podivnými, česky psanými, texty i jejich hudebním doprovodem.
Úvodní píseň Na splavu je ze začátku táhlá a nijaká, ale brzy se změní v pořádnou řežbu, kterou zpomalují jen refrény. To druhý song Na Oprátku se s tím nepáře už od začátku a pere do posluchačů asi nejlepší song alba rytmem kulometu.
A co teprve, když se ke slovu dostane Friedrich Nietzsche, jehož dílo kapela recituje za doprovodu tvrdých riffů ve skladbě Na Periferii. Po šesté a poslední skladbě Na mysli jsem nucen vydat se na cestu znovu, protože album se mi jeví jako podařené (a také proto, že jsem si naivně myslel, že při dalších posleších desku plně pochopím).
Takže pokud vám ladí zmiňované kapely a nepohrdnete trochou undergroundu, budete spokojeni.