Pokud se zaměříme na opravdu profesionální muzikanty, myslím tím absolventy konzervatoří, akademií, a různých dalších institucí určených pro výchovu hudebníků, musím konstatovat, že spousta z těch, kteří mají to štěstí a mají stálé, nebo alespoň občasné angažmá, nejsou za léta své intenzivní práce oproti jiným zemím Evropy dostatečně doceněni. Budeme tupě srovnávat řemeslo hudebníka, a řemesla ostatní. Vystudovat učební obor trvá tři léta, a to ještě velmi zevrubně, jak známe všichni z vlastní zkušenosti. Není výjimkou, že každý druhý chodí za školu a fláká to, jak jen to jde. Oproti tomu muzikant musí absolvovat spoustu volného času na škole základní, potom několik hodin denně cvičení, zatímco ostatní slopou škopky a hulí jednu startku za druhou, a celkově stráví přípravou na své budoucí povolání i 15 let. A pak se většina z nich, bez štěstí a známostí jen stěží uživí.
Většina nás hudebníků jsou ovšem amatéři, kteří třeba nikdy na žádnou hudební školu nechodili. A muziku bereme jako volnočasovou aktivitu. Nicméně jsme tu taky pro lidi. Bavíme ostatní. Věnujeme spoustu času tomu, abychom mohli ostatní bavit. A mnohdy to není levná záležitost. Myslím, že mluvím nejen za sebe, že zavedený způsob odměňování muzikantů, totiž tzv. párek a pivo může být sice dostatečnou odměnou za výstup punkové garážové kapely, kde věkový průměr nepřesáhne 16 let (teď se opravdu nechci nikoho dotknout), ale pokud kapela veze svůj aparát přes celou republiku, a pořadatel akce, nezvládne zajistit ani dostatečné zázemí, o proplacení cesty nemluvě, není zrovna férový. U nás je totiž zvykem, že muzikanti hrají asi zadarmo, a vůbec nevadí, že třeba do hospody přitáhnou sto lidí, kteří majiteli nechají zajímavou útratu.
Proto je na nás, muzikantech, abychom ze sebe přestali dělat hlupáky, a začali brát své řemeslo poctivě a hrdě. Vždyť už od dob středověku byli trubadúři ve společnosti vážení, a co se týče dob klasicismu a romantismu, tak kulturou zabývající se a hudbu produkující osoba, zvláště pokud byla výjimečná, zlatem platila se. Dneska vám majitel klubu ještě téměř nadá za to, že si s sebou vezmete na koncert třeba přítelkyni, a chcete, aby neplatila mnohdy předražené vstupné. Je toho spousta, a věřím, že se vše nespraví ze dne na den, ale revoluční období a nová éra přichází nejen v hudbě, ale v celkovém uvažování společnosti Je to cítit na každém kroku. Tak jen vydržme v úsilí a snažme se dělat svou práci i zábavu jak nejlépe zvládáme, v malém kolektivu lidí. Dobrému příkladu se následuje nejlépe. Hrajme a važme si sami sebe navzájem. Jedině tak se situace změní.