Posluchač pak vkládá disk do přehrávače s určitou skepsí a smýšenými pocity.
A to, myslím si, není úplně správné. Předpokládám, že to byl záměr skupiny
vyprodukovat esteticky nepříliš hodnotné dílo (doufejme, že to není prostě
jen příšerný vkus), které je jistou recesí. Jenže album by mělo být bráno
jako umělecký celek po všech stránkách – hudební, textové, ale i té
estetické a to tato kolekce, minimálně v jednom případě, dozajista
nesplňuje. Pryč, ale od vizuálu a hurá na hudbu, která bude doufejme
hodnotnější.
Šašci v manéži pocházejí z Bučovic a hlásí se k progresivnímu rocku. To
potvrzuje i úvodní instrumentální intro a naznačuje, že po hráčské úrovni
jde o kvalitní muzikanty. Častým problémem nejen tuzemských prog rockových,
případně prog metalových skupin, je přílišné utápění v patosu a v
muzikantském „sebeukájení“ a ani Šašci se tomu úplně nevyhnuly. Je pravda,
že českými texty i střídáním instrumentálních skladeb s těmi s vokálem,
získávají asi nejen mé sympatie. Někdy si však tím spíš škodí (Sluncerváč),
někdy ale stvoří velmi povedenou záležitost (Krakatau, Zamykej). Překvapivě
k těm nejzajímavějším skladbám na nahrávce patří i anglicky zpívaná New
Wave, která má opravdu slušný spád a energii.
Nejsem si úplně jist, co si mám o desce i kapele myslet. Přijde mi, že jsem
se vrátil v čase na začátek devadesátek, kdy všichni utlačovaní hudebníci
upustili skladatelskou páru nahromaděnou pod poklicí a natáčeli vše, co je
napadne. Hlavně, že je konečně svoboda a konec cenzury. Tomu by odpovídal i
výše řešený, jakoby narychlo spíchnutý obal. Deska se však honosí datem
vydání 2012 a proto je třeba, býti malinko kritičtí. Naštěkaný f bódě není
vyloženě špatná deska, ale důvodů k opakovanému poslechu moc nenaskýtá. Kdo
však ocení instrumentální exhibice zručných členů skupiny, ten si v tomto
případě přijde dozajista na své.