K tomu všemu ještě přidejme změněná jména členů kapely (Pertti Slipi, Seppo Seru, Malem Stykanalem), obal a do bookletu vepsanou legendu o skupině Warlatta. Teď zbývá už jen jediná otázka: jak je na tom hudba?
Ne! Naštěstí ne. Písně jsou o pomerančích, hudebních lodích, kamionech, psech, fotbalu, ale všechny své homosexuální choutky proměnila kapela jen do výše zmíněných částí desky.
BTnJ produkují veselý a energický funk/rock, který se může pochlubit zvláště flétnou, která se na albu míhá. Často na sebe ale přibalí i jiné styly jako disko, tvrdý rok, pop a také trochu poetična v podobě třech pseudobásní. Ke strávení desky je tedy potřeba respekt k více stylům.
Zvuku nahrávky se nedá nic vytknout. Každý song má svou atmosféru a náladu. Také instrumentální stránka je kvalitní a obzvláště některé skladby (Každýho to baví, Větrné mlýny) mají pěkný hitový náboj.
Většina skladeb dokáže pobavit a náladu kazí jen zmiňované básně, u kterých se asi bavila jen kapela, která jim dokázala vymyslet názvy jako Adolf Hitler On The Beach.
Takže pokud hledáte hudební odlehčení od neustálých problémů a chcete se ještě trochu pobavit, rozhodně si písně kapely poslechněte. Vězte také, že naživo je to díky image kapely ještě větší šílenství než na desce.