Jako na albu předešlém, i zde kapela kombinuje hromadu stylů, ale na desce Palec hore se zaměřila spíše na mainstreamovější roviny (tzn. žádné Prase nebo Pribehy z podia). Některé písně jsou spíše punk, jiné pop, někdy dokonce cosi, co připomíná špatně nazvučenou vesnickou dechovku a najdeme tu taky rap a trochu elektra.
Kapele se také opět daří to vše nějak ukočírovat a tak, přestože je skoro každá píseň úplně jiná, všechny spojuje něco, díky čemuž kapelu hned poznáte. Tím něčím je hlas frontmana a autora většiny písní, Josefa Kramára.
Na desce najdeme pár featů, z nichž ten s našimi Rybičkami 48 mi přijde jako jedna z nejprůměrnějších písní alba. Rozhodně se ale povedl feat rapperem DNA, který hostuje ve skladbě Fajčiť treba. Jako do počtu mi přijde píseň Filmy, ale zbytek jsou už jen prvotřídní hitovky jako Pridaj si ma, Honey Honey, Zlaté časy, Fajčiť treba, Analog Digital nebo závěrečná Som najebany (a takhle bych mohl jmenovat dále).
Písním nechybí energie s kvalitním zvukem a naživo musí působit ještě lépe. Přestože jsem měl raději punkovější tvář kapely, novou desku jsem si ihned oblíbil, slyšel jsem jí nesčetněkrát a věřím, že nejsem jediný. Za mě tedy rozhodně PALEC HORE!