Trochu zmatku může navíc způsobit i fakt, že v Německu působí stejnojmenná pohansko-metalová parta (založena r. 1995), nicméně vzhledem k příjemné skutečnosti, že ten „náš“ Menhir zpívá v rodném jazyce, je patrné, že ambice muzikantů nesměřují k povětšinou nereálnému dobývání unijních či světových pódií a jejich cílem je získat pravděpodobně především české publikum.
Časové vlny z r. 2012 nahrál Menhir ve složení: Míra Lorenc – bicí, Pavel Michálek – kytara a R.CH – basa, zpěv. Kvalitní zvuk z hostivařského studia doplňuje zdařilý booklet, možná až zbytečně celkově potemněle laděný, leč vzhledem k přítomnosti skladeb Temné síly, Woodoo nebo Dr. Jekyll & Mr. Hyde lze tuto grafickou složku plně akceptovat, ač kapela se nepohybuje ve sféře black ani death metalu.
Album uvádí takřka minutové intro skladby Dr. Jekyll & Mr. Hyde, z kterého posléze se vyloupne řízný riff, jasně nastiňující sound kapely. Následují svižní Rytíři s kratičkou jemnou koncovkou, Woodoo, šlapající Temné síly a Fúrie. Nakřáplý rozklad v úvodu Cesty pak pro kontrastní změnu uprostřed skladby vystřídá zvonivá kytarová vložka před sólem. Obdobně nachorusovaná kytara je k slyšení v tempem nejvolnější nahrávce Ztráta. Předposlední Tváře, opět svižná věc, pak uším nabízejí i ne nepřeslechnutelnou dvojhlasou kytarovou vyhrávku, o kterou logicky jsou ochuzeni návštěvníci koncertu. Album pak uzavírá Klíč ke štěstí.
Menhir nezní rozhodně tak temně, jak by názvy některých skladeb naznačovaly, a naopak nenabízí lacině podbízivý tancovačkový repertoár, ač tvorba je evidentně směrována i k tomu, aby se posluchači byli schopni občas ke kapele v refrénech připojit.