Zatímco Slipknot hrají hudbu někde na pomezí nu-metalu a crossoveru. Dymytry své umění do této doby představili na ep Psycore a debutovém albu Neser. Kam se posunuli za svou dosavadní kariéru napoví aktuální album Neonarcis.
Když vyšel jejich předchozí počin Neser, dostavila se vlna protichůdných názorů. Negativní kritika se mísila s pochvalami a jen sám posluchač si musel udělat svůj vlastní názor. Nebudu obíhat kolem horké kaše. Mě osobně se jejich místy prvoplánový, místy naprosto sterilní rock/metal nelíbil a debutová nahrávka mě naprosto zklamala. Očekávání druhého alba, tak doprovázela mírná skepse.
Jenže po prvním poslechu mi novinka naprosto vyrazila dech. Album Neonarcis je natřískané skvělými skladbami čítající počáteční odzbrojující „Lunapark“ až po poslední výbornou psycho skladbu „Harpyje“ (nepočítám-li závěrečnou Hanglickou). Dunivé a drtivé rytmy v jednotlivých skladbách i nelidský zpěv (řev) zpěváka provázejí jednotlivé tracky a trhají uši všem, kteří v Dymytry dosud nevěřili. Přesně taková síla a enegie měla čišet už z minulé desky. Kapela si výborně pohrála i s texty. Velice originálně a zábavně vzala na paškál sociální sítě a hlavně jejich uživatele v písni Síť pro sociály. Naopak úsměvný text naleznete v Rédiju, jedné z nejrychlejších a nejlepších vypalovaček alba a v kariéře Dymytry celkově.
Je těžké vypíchnout nejlepší kusy Neonarcisu, oni jsou totiž dobré téměř všechny. Mírnou skulinkou je skladba Pod nuselákem, která více než je zdrávo připomíná Lucii, inspiraci od Krucipüsku si zase vybrali v Jsem nadšenej. Kdo zná jejich album Druide! asi hned pozná odkud si parta kolem Urbana mladšího vypůjčila refrén. Ale to jsou jediné výtky, které bych mohl aktuálně směřovat jejich směrem. Kluci překvapili a já se na rozdíl od doby po debutu, můžu na další desku netrpělivě těšit.