Obě trash/hardcorové bandy za sebou nějaká ta splitka mají, takže na vydávání tohoto díla není vůbec nic zvláštního. Už vůbec ne proto, že sami kapely k sobě mají velmi blízko a odehráli spolu spoustu akcí, což potvrzuje i vnitřní strana výborně zpracovaného obalu, kterým jsem se kochal chvíli více než dlouhou.
Je znát, že kapelám zrovna nejde o největší pohodlí fanoušků, protože na krásném, šedém vinylu jsou vyměněné etikety (tzn, když si chcete poslechnout Rapsöd, zahrají vám Stolen Lives) a hlavně: písně obou kapel jedou v takovém tempu, že než se stačíte zaposlouchat, musíte zase vyskakovat a obrátit desku na druhou stranu. Každá strana má totiž stopáž cca pět minut.
Kapela se do svých čtyř minut pořádně opře a z reproduktorů se na posluchače vyvalí nálož, složená z crustu, hardcoru, punku, trashe a podobných stylů. Přestože textům je rozumět jen s vynaložením veliké námahy, jedná se o vyvedené angažované texty (jak jinak, než) o nasrání nad současným stavem všeho a všech.
Druzí Rapsöd přispěli na desku dvěma songy, které mají společnou rychlost, nenávist k policii a také “bajky.” Místy už to dokonce vypadá jako zhudebněná Kobra 11:
Barspin přes policejní káru
Tailwhip ze střechy trolejbusu
Má napsanej vzkaz na svým rámu
-ride bike or die motherfucker!
Má ale o něco lepší zvuk a zpěvákův hlas není tak nesrozumitelný jako u Stolen Lives.
Pokud máte slabost pro trash/hardcore, rozhodně tento titul neopomeňte, ale pokud chcete s tímhle stylem začít, možná byste si měli zvolit jiný objekt koupě…