Celý fest, odehrávající se v kulturním domě Slavia, zahájili pražští alkoholici a headlineři minulého ročníku, Hentai Corporation. Kapela proslulá svou divokou image se dokonale vyřádila a nevadilo jí, že hrají pro více než poloprázdný sál. Radek Škarohlíd byl ve svém živlu a za vystoupení stačil znásilnit reproduktor, několikrát převrátit odposlechy atd. Zvuk zde možná nepatřil k nejlepším, přesto pokud chcete zažít ujetou, energií přetékající show, můžeme vám vystoupení této kapely jen doporučit.
Jako druzí se na hlavní scéně představili Sunflower Caravan z Prahy. Na jejich vystoupení se již sešlo více publika, kterému naservírovali vyvážený set parádní muziky. Té vládly hlavně všemocné klávesy obsluhované hbitýma rukama frontmana Andyho. Ze všech kapel mělo právě toto vystoupení největší spád, hlavně díky frontmanově zapálení pro hru. Kapela nabídla jak pecky na vyskákání se, tak odpočinkové, nikoliv však nudné, písně. Zajímavým místem vystoupení byla cover verze písně Voodoo Child od Jimiho Hendrixe zahraná na klavír.
Třetí v pořadí byli třinečtí Charlie Straight. Kapela, jež nedávno vydala kritiky dobře přijatou desku, především patří mezi nejoblíbenější tuzemské interprety skoro každé puberťačky. Kvůli tomu jsme k vystoupení přistupovali s určitou skepsí, nakonec se ale ukázalo, že i přes cílení na náctileté dívky kapela produkuje hudbu kvalitní a promyšlenou, která když už nepřilne k srdci, alespoň lahodí uchu. Kritici jednou nekecali.
Občas byla hudba sice až moc přeslazená, ale kdybychom měli vybrat kapelu českého mainstreamu, která nedeformuje hudební vkus jako Michal David nebo Mandrage, byli by to právě Charlie Straight. Jejich show byla promyšlená do posledního detailu a nebyl zde žádný prostor pro improvizaci. Není se pak co divit, že se našly i fanynky, pro které byl koncert již sedmnáctým v řadě. Některé pak mají i přes tak vysoký počet koncertů nutkání hystericky vřeštět a pískat, což párkrát přehlušilo i samotné idoly.
Když se ukřičené fanynky rozprchly, místa na pódiu se ujala budějovická rock-and-rollová kapela The Drain. Tou dobou byla již několik minut sobota, a tak se publikum zredukovalo zhruba na počáteční počet, což je škoda, protože tahle banda by si zasloužila více pozornosti. Jejich svižné písně, staromilsky krátké a úderné, by jinak v sále zcela určitě rozpoutaly pořádnou melu. Frontman se činil a i pro pár fanoušků se mohl přetrhnout, aby byla show – nebyl ale křečovitý ani nucený. Poté, co obecenstvo občerstvil whisky, chopil se oné flašky a s její pomocí vyšvihnul sólo na kytaru, jakoby nic. Kdyby je náhodou někdo v tuhle chvíli nemiloval, jako přídavek zahráli flák My Generation od The Who.
Hrálo se ale také v Café Clubu Slavie, kde se představili hlavně studentské kapely jako třeba Pošťák Jim nebo kultovní Děti Sumce. Ačkoliv měly tyto kapely za úkol bavit lidi mezi představeními, kvůli různým zpožděním hlavní stage a dalším vlivům sledovalo jejich vystoupení minimum diváků, kteří se průběžně měnili s tím, jak jedni odcházeli a druzí přicházeli.
Festival splnil to, proč vůbec vzniknul – aby podpořil sdružení Bazalka, které pečuje o těžce postižené děti. Sdružení tak získalo na svůj provoz částku vybranou na vstupném.Také ale splnil další úkol – totiž že ukázal nejen studentům, že existují kapely, které sice nehrají v rádiích, ale naživo by všem rádiovým hvězdičkám natrhly zadek.
Více Grysomových pseudofotek ZDE