Jak už jsem se zmiňoval v úvodu, kapela hraje mix stylů, které se k sobě zdánlivě vůbec nehodí. Kapela si ale vzala od všeho trochu a zvláště naživo musí tahle hudba působit hodně energicky. Navíc mají dobré vztahy s Českou republikou (tuším, že basák je Čech), absolvovali vystoupení s Vypsanou fiXou a nebo Krucipüskem a na letošní rok mají nějaké ty vystoupení v Čechách také naplánované.
Ale abychom se dostali k samotnému CD: na tom je celkem 15 skladeb. Jejich zvuk se hodně podobá takovým Quuens of the stone age, ale je opepřen blues a boogie woogie. Del moe zpívají anglicky, ale to se dalo i čekat, protože členové kapely sice žijí v Německu, ale jsou částečně z Anglie a částečně z Česka.
Z hudebního hlediska má kapela svůj rozpoznatelný ksicht a to mám rád. Není to pouze kopírka něčeho jiného. Del Moe na albu střídají bluesové pasáže s grungeovými až se zdá, že to musí nutně fanoušky obou stran naštvat, ale neděje se tak.
Zmínit bych chtěl nirvanovskou Three, která mi trochu připoměla Come as you are. Další povedená věc nese název Hancock a je to klubová hymna. Kytarové vyhrávky, refrén, který zvládne zazpívat každý. Už když tuto píseň slyším, vidím v duchu ten pařící dav.
Na to, že je to první deska má kapela neskutečně vyzrálý zvuk a z její hudby je cítit, že kluci ví, co dělají. Z Del moe se jistě brzy stane žádaná klubovka, protože s takovouto hudbou mají šanci kluby bořit a přesně to fanoušci chtějí.