Za pěkně zpracovaným bookletem (ve kterém ale chybí texty čtyř písní) se skrývá CD, na kterém je deset písní. Stopáž většiny z nich přesahuje čtyři minuty, takže vám poslech desky zabere něco přes čtyřicet minut.
Desku startuje pecka Žoldáci, což je hit na první poslech. Kapela hodně čerpá z hard and heavy a nutno uznat, že kapele tento styl sedne. Píseň má atmosféru a také pěkný zvuk, do kterého se hodí i dodané válečné vložky.
Přestože na hard rocku už se nic moc nového vymyslet nedá, Menhir si zde vytvořil osobitý styl, který je postaven hlavně na charismatickém vokálu basáka, zpěváka a textaře v jednom Radim Ch. Homera. Kapela rozhodně nezní jako většina českých hardrockových kapel, které hrávají na motorkářských srazech, ale jako vážně myšlená hudba.
Vrchol alba jsou dle mého titulní Rány osudu (Oči tvý). Jedná se o (skoro) šestiminutový slaďák, ve kterém si zahostovala i další Budějovická persóna: Jiří Hebík. O vrchol se jedná také proto, že hlasy všech zpívajících se snaží vyšplhat co nejvýš a daří se jim to celkem obstojně.
Celá deska má hodně dobrý zvuk. O ten se postaralo Studio Hostivař, kde vznikly desky npř. Visacího zámku, Plexis nebo Kurtizán z 25. Avenue. Díky tomu jsou lépe slyšet kytarové vyhrávky, kterých je na desce víc než dost.
Na první poslech je znát, že kapela ušla spoustu kroků od svého debutu Menhir, který vydala v roce 2006. Na tom jsou sice dobré písně, ale bohužel nejen ty. Dvě písně jsou v angličtině, jenže Menhiru sedí mnohem více mateřština, což nová deska potvrzuje. Deska nemá tak dobrý zvuk a není na ní tak znatelný ksicht kapely jako na Ranách osudu.
Deskou Rány osudu se zařazuje mezi nejlepší interprety hard and heavy u nás, protože tohle je opravdu dobře odvedená práce.