Úvodní skladba „Hořím!“ mne zaskočila již zkraje veršotepectvím blížícím se dokonalému cimrmanovskému rýmu:
Hlava se mi točí, když se dívám do tvých očí…
… tvoje dlaně pálí, na mém těle všechno spálí…, atd.
Se stupiditou hraničící verše: pění – mění, stoupá – houpá, naprosto zabíjejí snahu o procítěnou milostnou píseň. Slůvka hořím a lásko ten děs nemohou zachránit. Divím se, že žárem nevzplanul v pudu sebezáchovy papír, na nějž ona „poezie“ byla pod dotekem zřejmě totálně sjeté Múzy zachycena rozevlátým hříčkoslovným autorem, pravděpodobně onen pozůstatek z dob egyptských svitků nestačil dosáhnout potřebné teploty 451 stupňů Farenheita. Nicméně svůj okruh posluchačů zřejmě Lava má – za rok 2005 získala za interpretaci právě tohoto songu cenu hitparády ČRo 1 – Radiožurnálu Česká dvanáctka, objevuje se i v Hitech přelomu tisíciletí – pokud rockeři netuší (stejně jako já), o co jde, tak je to toto almanachové vybrané seskupení umělců a písní: Karel Gott, Jsou ženy, které nemůžeme mít / Václav Neckář, Oči koní / P. Kolář, L. Machálková, Den, kdy se vrátí láska / A. Langerová, Voda živá, Hříšná těla, křídla motýlí / P. Muk, Oh l’Amour / P. Bobek, Muž, který nikdy nebyl in / T. Savka, Motel na konci světa / D. Bárta, On My Head / Chinaski, Láska a jiná násilí, Tabáček / V. Martinová, Pláčou tvoje modrý oči / Š. Rezková, Borůvková / Lava, Hořím / Maya, Na střechách / Turbo, Královnám / J. Záhorovský, Nastartuj raketu / Traband, Černej pasažér / P. Spálený, Prachy / Kamélie, Nečekej.
Jaksi mi a nesourodá plejáda mnohdy těžko akceptovatelných hudebních klenotů do očí bijícím antagonismem připomnělo nádhernou písničku dvojice Suchý – Šlitr, kde se závěrem praví: „… a zatím kolem běžel čas, a mně unikly souvislosti, no nedivte se prosím vás, v takový krásný společnosti“. Jenže tam ta společnost byli pánové Chagall, Chaplin, Dalí, Morgenstern, Rimbaud…, prostě fakt krásná, ušlechtilá a oduševnělá společnost.
O mnoho pater k zemi padlých Dvojčat výš pak je naštěstí následující „Trolejball“, příjemná bluesová atmosféra s poctivým zpěvem, gradujícím od nostalgické polohy do nakřáplého sytého soundu.
Finální „Ukolébavka“ se opět vrací k pro posluchače bolestnému duchu pilotního love songu, takže doslova nečekané, odkudsi z lexikonů pozapomenutých slov vykřesané umné rýmy: spát – zdát, dej – přej, již opět vracejí tuto mini reprezentaci do končin vzdálených jak rockerům, tak byť jen minimálně krásou jazyka českého dotknutých posluchačů. Jako zajímavost by mohla být zmínka, že tyto perly jsou opatrovány mnoha muzikanty milovanou organizací OSA.
Singl byl nahrán již v roce 2004, ba již přímo v lednu, takže se jedná vlastně o více než osm let starý počin této lepé západočeské děvy. Jako autor hudby a textů je na obalu uveden Petr Gardener, úsporné nástrojové obsazení sestává z piana Petra Šolce, saxofonu protřelého, univerzálního a vyhraného Milana Krajíce a trumpety Zdeňka Žočka.
Hořím 3:30
Trolejball 2:55
Ukolébavka 1:37
Nahráno ve studiu MusicService KV