Byl to nový vítr do plachet. Taky jsem koukal na Rakušáky, a tam se to těmito kapelami hemžilo. Byl to úplně jiný styl, byla z toho cítit dravost, syrovost, textům jsem stejně nerozuměl, ale to mi bylo jedno. Říkal jsem si, že bysme to mohli zkusit hrát. Nevěděli jsme, co z toho bude, ale stejně byla nuda a chodilo se akorát chlastat, jinak se nedalo dělat skoro nic. Na škopky jsem se začal učit hrát už na učňáku, myslím, že to bylo v roce 1980. Měl jsem starý Amátky, nějak jsem do toho zkoušel řezat. Základy mě naučil táty kolega z práce, který hrál v taneční kapele. Prošel jsem nějakejma kapelama, ale to nikdy nemělo dlouhý trvání.
Asi na diskotéce jsem potkal Radima, pokecali jsme o muzice a zjistili jsme, že máme podobný názory. Jeho bralo trio a nová vlna. Já jsem poslouchal klasiku, jako třeba Sex Pistols, The Clash, Dead Kennedys a podobně. To už se v Táboře začaly objevovat první punkový vlaštovky, byly to kámošky a kluci, co jsme spolu chodili na diskotéku na Sezimák a do hospody U Franty. Lidi z toho byly hotový, bylo to něco novýho, ale na domácí půdě a v hospodě nás lidi brali a docela nám i fandili. Jenže policajti to nemohli překousnout, že nevypadáme jako svazáci. Chodit bez občanky nemělo cenu, to jsi prošel město a oni tě 3x zkontrovali. Běda jestli jsi vypadal jinak, než na fotce. To tě odvezli k holiči a zadara tě ostříhali. Tak jsem se nechal vyfotit na občanku a byl relativně klid, ale na hadry měli stejně kecy, to bylo asi všude stejný.
Tak a teď zpátky ke kapele. S Radimem jsme začali zkoušet, on vzal kytaru a zpíval, já jsem řezal do bubnů. Název jsme dali „Fukar Band“. Udělali jsme nějaký písničky, třeba Marie Kabrhelová, Mercedes, Guma, aj. Pak Radim oznámil, že odchází bránit vlast. Já nešel, protože jsem vyhrál modrou. Byla to fuška, ale nakonec to prošlo. Ty dva roky jsem hrál různě po tanečňákách – řízek, pivo, kořalka a nějaký peníze.
Po návratu celýho muže Radima (vojna dělá z chlapců muže) jsme u piva rozhodli, že soudruzi nás serou, a že je třeba dát taky o sobě trochu vědět. Sehnali jsme si zkušebnu a začali hrát nějaký fláky. Postupem času se k nám přidal Ondra Kadlec na basu a Robin Orel na kytaru, to bylo asi v roce 1988. Udělali jsme dost věcí, měli jsme až 40 písniček, ale něco bylo na nic. Udělali jsme nějaký koncertíky, vesměs s místníma kapelama – Androši, a tak. Punk jsme tu v Táboře mastili jen my. Pak proběhly nějaké změny, až to vykrystalizovalo do této podoby: Ondru na basu střídá Tomáš Cílek a Robina na kytaru metalový Vlasta Vácha. No uměli jsme všichni hovno, tak jsme si řekli, že to hovno budeme hrát. A to už kapela fungovala pod názvem Qýchodu. Název se nám zdál originální, vymyslel ho svobodný umělec a volnomyšlenkář Radek Sedláček „Fex“. Navázali jsme i na nějakou tvorbu z Fukaru, ale nápadů bylo dost, piva a rumu taky, takže se písničky sypaly.
Před revolucí to už bylo trochu volnější, Bolševik cítil, že to má za pár, a tak už policajti tolik neprudili. Odehráli jsme řadu dobrejch koncertů. Na všechny si nepamatuju, ale hráli jsme docela dost. Většinou to byly akce soukromějšího rázu. Někdo zamluvil sál, řeklo se, že jsou to narozeniny a hrálo se. Tak veřejně jako teď to nešlo, ale o to větší kouzlo to mělo. Chodilo víc lidí, většinou známí a mělo to jedinečnou atmosféru. Hrálo se po různých vesnicích, spalo se venku a táhlo se to třeba celý víkend. Na akce jezdili punkáči z Písku, Strakonic, Příbrami, Plzně, Prahy, Českých Budějovic a pak i Slováci. To byla bomba. Taky jsme hráli se spoustou kapel, zrovna začínaly S.P.S, E!E, Tři Sestry, Zóna A, Telex, aj. Nechci se utápět v minulosti, ale hraní před revolucí a krátce po ní bylo atmosférou asi nejlepší, co jsem zažil. Každej kšeft byla událost, kterou jsme si patřičně užili.
V roce 1990 natáčíme kazetu – „Invaze Qýchodu“. Byl to takovej průřez tý nejstarší tvorby Qýchodu i s písničkama, které mají počátek u ranného Fukaru. Kazetu jsme za pomoci Petra Přívozníka natočili sami ve zkušebně, takže kvalita tomu částečně odpovídala. Ještě mám někde tu originálku kazetu, je to Sonka a u vietnamců stála 100Kč. Následuje druhé demo – „Všechno už je v prdeli (zkažená hrachová kaše)“. To už jsme točili ve studiu „Šot Rec“ u Luboše Vlacha v Brně. Materiálu bylo dost, tak jsme od něj dostali nebídku jet nahrávat. Tuším, že jsme to udělali za víkend. Spali jsme u něj doma a večer jsme šli na pivo vypláchnout hlavu. Druhé demo bylo víc propracovanější, taky tam bylo víc možností na práci se zvukem. Ale když se vrátím k prvnímu demu, tak bylo více syrovější a agresivnější, podle názoru lidí tam byly lepší fláky. Také z prvního dema jsme zařadili nějaký fláky do současného playlistu – co je starý, to je dobrý. Dneska stejně všechny kapely hrajou starý věci, co hrávali dřív. Lidi to znaj, a chtějí, aby se to hrálo. A taky kdo si má fůru těch fláků pamatovat. Stávalo se nám dost často, že na koncertě od nás chtěli hrát starý věci, a my jim řekli, že už je neumíme. Tímhle taky poukazuju na ty novější tituly – třetí deska „Tady střílim já“, která byla vydaná v roce 2009, po opětovném oprášení kapely. Na CD jsm přidali jako bonus starý písničky a dotáčelo se k tomu bonusové CD pouze se starýma písničkama.
Přibližně v roce 1991 – 1992 jsme se na to vybodli, Vlasta se oženil a měl hodnou ženu, která to s ním myslela dobře, když ho nechtěla nikam pouštět. Radim chtěl hrát něco jinýho, asi Hardcore či co, začala to být móda hrát rychle a zběsile. Tomáš měl svojí kapelu Kovošrot, a já jsem taky občas něco zkoušel jinde. Za čas, kdy slovo dalo slovo, u piva padlo, že bysme mohli zase zkusit hrát. Lidi to chtěli a nějak to vyplynulo z okolností a bylo to už i časově volnější. Tak jsme si řekli, že uděláme nějakej program a uvidíme co a jak. Složení bylo následující: Jarda Nový – bicí, Vlasta – kytara, Radim – kytara a basu vzal Jirka Šorm, který hrál v kapele „Pan Q“, kterou jsem realizoval částečně po rozpadu Qýchodu.
Odehráli jsme nějaký koncerty a už to vypadalo, že to bude ready a přišla další změna. Z kapely odchází Radim a obnovuje svojí starou kapelu, kde se asi realizuje více, se slovy, že Qýchodu ho tolik nenaplňuje. Tak vzniká třetí verze kapely. Dochází k sloučení kapel „Pan Q“ + „Qýchodu“, kde jsem hrál já a Jirka. Z kapely „Pan Q“ se přibírá na zpěv René Petr a Palo Koyš na kytaru.
Konečně se maká a dělají se nový věci a vzniká z toho CD č. 4 s názvem „Voheň“. Nahrává se ve studiu v prosinci 2011 a na CD jsou nové věci, ale též jako bonus jsme přidali starý fláky, například Tango, Prase anebo skladbu On.
V současné době je sestava kapely následující:
Jarda Nový – bicí
René Petr – zpěv
Vlasta Vácha – kytara
Palo Koyš – kytara
Jirka Šorm – basa
Připravujeme nový program na koncerty, s novými písničkami a samozřejmě sázíme na starý osvědčený pecky, který lidi znaj. Budeme se těšit na lidi, který nás přijdou podpořit na akce a slibumeme, že ze sebe vypotíme co se dá.
