Ahoj, kdy kapela Krápník vznikla a jak se to stalo?
Ahoj, kapela existuje už od roku 1991, i když se tenkrát jmenovala Alien.
Jméno Krápník používáme od roku 2006. Vlastní tvorbu hrajeme už přes dvacet
let, ale právě až v roce 2006 jsme se odhodlali některé skladby natočit na
první CD – Svatý klid. Název Alien byl hojně používanej, tak jsme hledali
pro první desku název jinej, co nejvíc originální a hlavně českej. Nic
blbějšího než Krápník nás v té době nenapadlo.
Aktuálně sháníte nového zpěváka. Už máte nějaké alternativy? A proč
odchází ten současný? Došlo u vás v kapele v poslední době k nějakým
podobným změnám?
Tak s tím zpěvákem je to trochu jinak. Paralelně s Krápníkem existuje totiž
i Alien, kterej shání zpěváka. U Krápníku se nic, co se týče zpěvu, nemění.
Abych to trochu vysvětlil. Vyrostli jsme na tancovačkách a spoustu let jsme
na nich hráli. Bavilo nás stavět si vlastní koncovej aparát a tím pádem
nezávislost na cizích zvukařích. Tyto sny nám mohly splnit jen tancovačky.
Na nich si já zpívám vlastní skladby a na převzatý máme zpěváka.
Alternativy k tomu současnýmu se zatím hlásí.
Jak u vás zatím vypadá letošní rok?
V převážné většině na tanečních zábavách vystupujeme i letos. Polovina
zhruba pětihodinového repertoáru je vlastní “krápníkovská”, tak odehrajeme
vlastně i koncert. Samostatný koncerty jsme si rok vyzkoušeli a nebylo to
nic pro nás. Neslyšeli jsme se a schválně nám zvukaři shazovali zvuk a
světla ve prospěch populárních hvězd. Poptávka po Krápníku je naštěstí
pořád větší, než jsme schopni uspokojit, tak vidíme letošní rok dobře.
V minulém roce vyšla vaše třetí deska Empír, jak se jí vede?
Empír je moje nejoblíbenější deska. Po kapku depresívní desce “Jakoby sám”
je zase kapánek veselejší. Co se týče fanoušků, podle ohlasů mi připadá, že
jsou rozděleni na tři stejné skupiny. Každá z nich má ze třech desek tu
svou nejoblíbenější.
Jak, kdy a kde bylo album pokřtěno?
Album bylo pokřtěno v prosinci roku 2010 na stejném místě jako dvě předešlá
alba, v Haňovicích. Je to největší sál v našem okolí a vhodnější pro křest
bychom asi těžko hledali. Kmotrů jsme měli několik. Z nich bych jmenoval
aspoň naši bývalou zpěvačku Kamilu Navrátilovou a sponzora našich plakátů
Jardu Navrátila. Kamila je už pár let zároveň moje manželka u Jardy je to
jen shoda příjmení. Naším hostem na křtu byla výborná kapela Morava.
Kdy a kde se album nahrávalo? Jak jste si toto nahrávání užili?
Většinu alba jsme nahrávali v našem studiu. Jednalo se o basu, kytary a
klávesy. Na bicí nejsme úplně ideálně zařízeni. Ty jsme nahráli u Víťu
Křivánka v Němčicích nad Hanou. Vlastně jsem tam i zpíval. Víťa mě
kontroloval, jestli dobře artikuluju a podobně. Míchačka a mastering
probíhaly taky v Němčicích. Zastáváme názor, že by to měl dělat někdo
nezaujatej.
Jaké jsou ohlasy lidí na tuto desku?
U každé nové desky mám strach, jak ji lidi vezmou. Jestli ji budou
srovnávat s tou předešlou a té nové vytýkat chyby. Naštěstí jsme takové
ohlasy nezaznamenali. Fanoušci byli hrozně fajn, deska se jim líbila a
podpořili nás. Moc jim za to děkujeme. Nejsme zas tak známí, aby o nás
psaly několikrát do roka hudební časopisy a vydávaly recenze na naše desky.
V podstatě jsme recenze na naše desky zaznamenali jen v Německu. Dopadly
naštěstí celkem dobře, i když nám někdy připisovaly inspiraci určitými
švédskými a finskými kapelami, o kterých jsme nikdy neslyšeli.
Jak se Empír prodává?
Empír měl v prvním měsíci po křtu nejlepší prodeje ze všech tří desek. Cena
je podle nás lidová – 150 Kč. Vypadalo to opravdu slibně. Pak jsme ale
dostali pořádnou facku od internetových pirátů. V okamžiku, kdy se deska
objevila asi na dvaceti pirátských fórech a zaindexovaly ji vyhledávače,
prodej se radikálně propadl. Deska se v menší míře prodává pořád, ale
kupují si ji hlavně sběratelé, kterých si nesmírně vážíme, anebo zahraniční
fanoušci. Nejvíc jich je z Německa a Slovenska, pak z Itálie, Japonska, a
pár jsme jich poslali i do USA. Všechny tři desky lze z netu stáhnout i
legálně v lepší kvalitě na Rockpalace, podepsali jsme smlouvu i MusicJetem,
kde by se měly brzo objevit dokonce i k poslechu zdarma. Myslíme si ale, že
prodej nebude stačit na to, abychom natočili další desku. Peníze z živýho
hraní raději budeme investovat do aparatury a zase do živýho hraní. Skladby
z pomyslné “čtvrté desky” hrajeme živě už nyní.
Jak by jste album Empír představili těm, kteří ještě neměli možnost ji
slyšet?
Jak bychom ho představili? To se hrozně těžko říká. Poslechněte si ho,
kamarádi a uvidíte, jestli vás zaujme. Často se nás ptají, do jaké škatulky
bychom naši kapelu zařadili. Chvilku se škrábeme za uchem a pak z nás
vypadne vždycky to samé: “Asi prostě takovej melodickej rock.”
Na stránkách prezentujete akci Spolu proti rakovině. Pověz nám o tom něco
blíže…
Kapely mají málo možností, aby mohli podobné bohulibé projekty podpořit.
Zbývá jim, buď dělat těmto aktivitám reklamu, nebo čas od času zahrát na
nějaké benefiční akci. Snažíme se dělat oboje. Letos v prosinci vystoupíme
na benefiční akci proti rakovině a vyjednáváme i koncert pro organizaci,
zabývající se mentálně postiženými dětmi. Řeknu ti ale, je hrozně těžký
rozlišit opravdovou charitu od té, která si na ni jen hraje.
Co na hudbě nejvíce nesnášíte?
Na hudbě se podle mě nedá něco nesnášet. Hudba lidi uklidňuje nebo jim
naopak zvedne adrenalin a dostane je do extáze. Jsem tolerantní ke každé
muzice. Každá má něco do sebe. Raději si ale už pustím jinej styl, než
hraju. Líbí se mi hodně bluegrass, mám rád Hapku a obdivuju lidi, co umí
napsat text, ze kterýho mi spadne brada.
Kde lze nalézt vaše stránky a co na nich mohou případní internetoví
brouzdalové najít?
Doména našich stránek je jednoduchá: www.krapnik.cz. Brouzdalové si můžou
přečíst historii kapely, poslechnout si ukázky z desek, prohlídnout si
fotogalerie z akcí, diskutovat v knize návštěv, mrknout na pár videí, najde
se tam i nějaká ta tabulatura, samozřejmě e-shop na desky a seznam akcí, na
kterých budeme vystupovat. Stránku máme i na Facebooku.
Zajímá mě, co si myslíš o soudobé scéně české rockové muziky?
Česká rocková muzika je téměř dokonalá. Úplně žasnu, co je tady skvělejch
kapel a kolik lidí umí skvěle hrát. Skládají zajímavou muziku a najdou se
tady výborní textaři. V textech, myslím si, mají našinci před světem
obrovskej náskok. Text dává české muzice další rozměr, o kterej jsou
anglický písničky většinou ochuzený.
Myslíš si, že je tady nespravedlnost v šancích kapel prosadit se?
Když mi tohle někdo řekne, nechápu ho. Máme, co jsme chtěli. Chtěli jsme
svobodu a máme ji se vším všudy. Pokud se chce kapela prosadit, musí mít
dobrýho manažera, kterej je zároveň obchodník, nebo si na téhle úrovni
dělat management sama. Nemůžeme přikazovat velkejm společnostem, co mají
vydávat. Je to jenom jejich svobodná věc. Nemůžeme přikazovat rádiím, co
mají hrát. Snad jen veřejnoprávní rozhlas by měl hrát současnou českou
muziku a ne anglický vykopávky z dob, kdy dnešní teenageři nebyli na světě.
O tom se teď dost mluví a já s tím souhlasím. Jinak má každej stejnou
šanci. Nejpopulárnější česká kapela vzešla z tancovaček a já jí její úspěch
přeju.
Co by jsi vzkázal našim čtenářům?
Aby četli Rockmag, aby poslouchali muziku a aby byli tolerantní k jakékoli
její podobě, i když se jim nelíbí a hledali v ní vždycky jen to lepší.
