Já se dnes budu věnovat albu „Dancing Little Flames“ z roku 2007. Gríďáci označují svou hudbu jako melancholic gothic rock. Můj organismus se tedy začal připravovat na ponuře utahaný smutek pomalu kráčející šířit depresi do mé sluchové soustavy, ale brzy jsem musel svá očekávání poněkud přehodnotit, byť ne nějak radikálně. Jakkoliv to může vyznít banálně, „Dancing Little Flames“ obsahuje především hezké písně, které se příjemně poslouchají. V nich je přítomná ponuře posmutnělá atmosféra, která vás dokáže přimět k intenzivnímu vnímání. Neunikne vám tak citlivá práce s klavírními pasážemi, které jsou největší ozdobou celé nahrávky. Skladby disponují jemnou dávkou dynamiky, ta však nespočívá v nějakém střídání měkčích a tvrdších pasáží, na to je hudeba Greedy Invalid přecejenom moc introvertní. Sloky sice neobsahují žádné překvapivé melodie, ale právě zmiňovaný klavír dává jejich sentimentálnímu vyznění šmrnc. Refrény jsou naopak naléhavé a dávají vzpomenout na lepší okamžiky finských HIM. Nacházím tady však spojitost i s různými rockovými experimenty v polovině 90. let, kdy dávkovaná deprese byla hlavní ingrediencí vznikající hudby. Zároveň si však budu trochu odporovat, protože v případě Greedy Invalid si rozhodně nemůžu stěžovat na nedostatek chytlavosti. Hudbu šperkují instrumentální vyhrávky, ve kterých nejde o žádné muzikantské předvádění, ale spíše o mírná vybočení z místy se opakujících variačních motivů. Zpěv se pohybuje výhradně v hlubokých polohách, chvílemi máte opět pocit, že se ozývá Ville Valo ze zmiňovaných HIM.
„Dancing little Flames“ je příjemná deska, která si vás dokáže získat i v případě, že nepatříte zrovna k typickým melancholikům. Tipy na hit? Třeba „Sand castle“ nebo „Choke“. Ale to už je na vašem výběru. Celé album drží skvěle pohromadě, a tak vás čeká necelá třičtvrtěhodina výletu, jenž na vás bude působit trochu ponuře, ale přesto ně něj budete mít příjemné vzpomínky a rádi se na něj zase někdy vydáte.