Tyrane, měj se na pozoru
Albert Černý, Michal Šupák, Johny Cienciala a Pavel Pilch – kdo by je neznal? Entrée na tuzemskou alternativní scénu byl v případě těchto slušnáků z Třince jako vystřelení z kanónu – úspěch debutu She is a good swimmer, jehož vznik provázel vliv četných zástupců britpopu (Coldplay, The Kooks, The Cure aj.), byl v tamním hudebním průmyslu důležitým zlomem: bigbítové rychlokvašky, které rok co rok sklízely dokola tatáž ocenění, byly znenadání nuceny stáhnout se do ústraní a ustoupit mladé kapele s nápady, jež v naší maličké zemičce nemají obdoby. Charlie Straight tak s trochou mazanosti a mladistvé dravosti dobyli prvenství. A zcela právem – podobně jako tyran čeká, až proti němu povstane jeden z těch, které utlačuje, tak i Charlie Straight dali českému mainstreamu pořádně na frak a svrhli tak z pomyslného piedestalu ty, kteří vládli českým rádiím již za dob totality.
Výjimka potvrzující pravidlo
Nesporná podobnost s Beatles, která tvorbě kapely vtiskla nádech bezstarostných šedesátých a sedmdesátých let, je jedním z důvodů, proč příznivci zahraničních interpretů podobného ražení na adresu Charlie Straight pějí ódy. Narozdíl od debutu, jehož zásadními aspekty byly prvoplánové refrény a spíše taneční groove, Someone with a slow heartbeat klade důraz na odlehčené tempo ve spojení s nostalgií a sentimentalitou – v přijatelném množství.
Jednotlivé skladby jsou vkusně promíchány tak, aby posluchač neupadl do stereotypu, což se může zdát jako neproveditelné, Charlie Straight se to však – alespoň do určité míry – povedlo. Začátek alba je pojat spíše optimisticky, zlom nastává až poslechem čtvrté skladby Tiger in your heart, v níž zpěvák Albert Černý svým naléhavým hlasem elektrizuje atmosféru desky melancholií. V podobném duchu posluchač za doprovodu libozvučného klavíru a rozverných basových linií propluje skladbami Coco, Too Many Knives a Something New, přičemž závěr desky je opět pojat něco veseleji.
Texty fontmana Černého opět nabízejí pastvu pro duši: svojí hloubkou, zpěvností a lehce dešifrovatelným obsahem budí touhu je na plno prožít a s některými se dokonce (byť třeba jen do určité míry) ztotožnit. Pozornosti by neměly uniknout obsahové stránky skladeb Someone with a slow heartbeat a s ní kontrastující Stuck in the mud, v nichž je stěžejním tématem totéž, avšak nahlíženo je na něj z dvou naprosto odlišných stran. Řeč je o lásce, která byla, je a navždycky bude inspirací nejen pro muzikanty, ale i umělce nejrůznějších odvětví.
Druhá studiovka Charlie Straight je výjimkou potvrzující pravidlo: je- li prvotina muzikantů úspěšná, jejich další tvorba bývá hodnocena s daleko kritičtějším odstupem a často ani kvalit prvotní tvorby nedosahuje, případ Someone with a slow heartbeat to ale rozhodně není. Deska se nejvíce podobá koblize: na rozdíl od debutu je uvnitř méně nugátu, když už se k němu ale konečně prokoušete, jeho lahodný apetit vám v chuťových pohárcích vyvolá několik dlouhotrvajících orgasmů, jejichž návykovost by se dala přirovnat k nutkání píchnout si dávku heroinu. Bude-li kapela i nadále směřovat stejným směrem, své kvality bude moci za pár let ukázat i na pódiích festivalů, jakými jsou Glastonbury či Reading.