V pěkně zpracovaném komiksovém bookletu najdete texty ke všem dvanácti písním, foto kapely, poděkování a nějaké to info o desce…
Ta začíná popovou hitovkou Nenaděláš nic. Refrén má opravdu silnou melodii, která se dokáže dostat pod kůži, ale na mě je to prostě moc soft. Muzikantsky je to ale dobře odvedená práce, která si rozhodně své fanoušky najde.
V podobném duchu pokračuje i píseň Happy end. Ta už je ale trochu rychlejší a možná by se dalo říct, že kapela hraje pop/punk. Pořádně mě začne kapela bavit až ve skladbě Perfide. OK, ty tvrdé kytary ke zpěvákovu stylu zpívání zrovna dvakrát nesedí, ale ten obrat o 360 ve druhé polovině písně jsem opravdu nečekal a byl jsem jím příjemně překvapen.
Podobně kapela přitvrdila i v písni Hydra, která se mi líbí asi nejvíce z celé desky. Opravdová nakopávka, která rozdovádí klub. Opět mě potěšila hlavně druhá polovina, ale ten donekonečna se opakující kytarový riff taky není k zahození, takže „…Chcípni děvko!“
Ve zbytku CD kapela střídá dva mustry: slaďárny se silnými melodiemi a pořádné pop/punkové nářezy. Na to, že se jedná o debut, má deska pěkný zvuk a je znát, že si s tím kapela dost vyhrála. Podařilo se jí natočit dobré album, které sice není cílené na posluchače mého typu, ale přesto jsem si tu našel své oblíbence (Hydra, 1897).