Album V objetí času nehrála pětice Mirek Pysk – zpěv, Radek Šťáva – kytara, saxofon, vokál, Zdeněk Fortelný – kytara, sbor, Kuba Hřib – baskytara, Jan Svoboda – bicí, sbor
Úvodní skladba „Jak málo stačí“ po intru bicích nabízí melodickou saxofonovou vyhrávku v duchu soundu tuzemského alternativního rocku. Čili úsporné hraní na hony vzdálené možnostem použití tohoto dechového nástroje, jak učinili třeba David Boowie (sám občasný saxofonista) na albu Young American přizváním Davida Sanborna, či Sting hostováním Branforda Marsalise na prvním sólovém počinu The Dream od the Blue Turtles i následném legendárním titulu Nothing like the Sun. Písnička se dál rozbíhá v atmosféře lehké rockové písničky. Druhá skladba „Hůlka“ pak staví více na kytaře, obsahuje i téma klenutějšího vokálního refrénu. Na albu se pak střídají svižnější skladby (Mouchy, Chapadla) s písničkami povětšinou středního tempa až po předposlední track, oplodňovák „Kytice“ s pro milovníky poetických textů děsivým refrénem: Má mě ráda, ona má mě ráda, má mě ráda, já ji mám rád…
Album jako celek zní příjemně, zpěvák nemá problémy s intonací, instrumentální party jsou nenáročné a předem dané – trochu mi tam chybí invenční živelnost absencí prostoru pro sólová vyjádření muzikantského cítění (třeba ale naživo vypadají skladby méně uhlazeně). Kapela jistě úspěšně vystupuje především řekl bych na tancovačkách, což není v důsledku nic pejorativního – v dnešní době ústupu živé muziky je každá podobná aktivita, přivádějící publikum do sálů se živou produkcí, pochopitelně smysluplnou činností.
S vcelku decentní černobílou titulní stranou rozkládacího bookletu, obsahujícího uvnitř texty a pěkné fotografie, poněkud výrazně nekoresponduje nevydařený zadek obalu, grafikou i typem písma navozující výsledný dojem prvotních hrátek počítačového eléva s textovým editorem Word, což celkový dojem grafické složky poněkud, a zcela zbytečně zdiletanštňuje (cover Janiss).
