(METAL) STEP AWAY
Když poprvé spatřil světlo světa pilotní sinlg s názvem Get Up! , postoj všech KoRňáků byl předvídatelný – jeden tábor nadšeně skákal radostí nad neobvyklým, ale ne zcela novým pojetím skladby (pozdrav Nine Inch Nails), zatímco zarytí příznivci starších alb okamžitě začali se znechucenými výrazy cupovat svoje trika s nápisem I ♥ JD na kousíčky. Důvod byl prostý – John Davis jednoho dne přišel do zkušebny s nápadem, že by se KoRn mohli tentokrát vydat dosud ne zcela probádanou, experimentální cestou a skloubit jejich dosavadní metalovou tvorbu s něčím neobvyklým – třeba s dubstepem. Jakkoliv se tento nápad mohl zdát na první pohled absurdní, zbytku kapely přišel jako revoluční a pustili se do něj s plnou vervou. K nahrávání si přizvali polo-vyholenou dubstepovou jedničku Skrillexe, a když viděli, že to má hlavu a patu, postupně se přidávaly i takové veličiny, jako Excision, Downlink, Noisia a mnozí další.
Po dlouhých měsících strávených ve studiu vzniklo něco, čemu se KoRn rozhodli dát nálepku MetalSTEP a jmenovat se tak svrchovaným pánem nového hudebního sub-žánru, jehož základy stojí na již zmiňovaném dubstepu, který je okořeněn prvky heavy-metalu. Na otázku, z jakého důvodu došlo k takovémuto odklonu od původního nu-metalového zaměření, odpověděl kytarista James „Munky“ Sheffard slovy: „Nudilo nás natáčet dokola pořád tu samou muziku a tak jsme se rozhodli s věcma pořádně zamíchat a dát dohromady něco unikátního, udělat tak trochu krok stranou. Když jsem poprvý slyšel kompletní verzi Get Up!, řek jsem si: Páni, tahle songa je fakt šílenost. Po takovym pátym poslechu jsem se už přistihl, jak si tak nohou podupávám do rytmu a při poslechu desátym jsem už házel hlavou o sto šest, divže mi neupadla – takovej to byl nářez!“
VAVŘINOVÁ PODESTÝLKA
Jakkoliv mohly víceméně kladné ohlasy na odklon k metalstepu a opájení se vlastní genialitou hřát KoRní ego, nemělo to na finální podobu desky vyloženě pozitivní vliv. Předzvěst nekompromisní tvrdosti, a uhrančivých melodií, kterou se stal singl Get Up!, určitá část alba totiž postrádá; řeč je konkrétně o monotónně působících písních Illuminati, Sanctuary, Let´s Go a Fuels the Comedy. Právě ony vyvolávají dojem, že u nich už Johnatanovi a spol. docházel dech a tak si řelki: „No co, opijem naše fandy rohlíkem, párkrát sme to udělali, uděláme to zas!“ Kdyby v tomhle úseku hoši neusnuli na vavřínech, a dali tomu jen trošku víc úsilí, výsledek mohl být daleko slibnější. Kupříkladu taková Chaos Lives In Everything rozhodně nedělá špatný první dojem, ba naopak, když to vezmeme z Pohlreichovského hlediska, roli předkrmu splňuje dokonale – malá ochutnávka, která probudí chuť k dalším chodům. Neméně pozitivními atributy se můžou pyšnit i kousky následující, tedy Kill Mercy Withing či melancholií sálající My Wall, o k dokonalosti dovedenému tahounovi celé desky – Narcissistic Cannibal ani nemluvě. Tam kde chybí tvrdost, převládá zase cit a o to znatelnější hudební vyzrálost KoRn – příkladem tohoto tvrzení budiž songy Way too Far disponující dech beroucím refrénem, anebo Bleeding Out, kde spojením piána, dubstepových samplů a Jonathanových dud vzniká jedna z nejlepších skladeb v historii KoRn vůbec. Album je zakončeno písní Tension, kterou si oblíbí zejména příznivci opravdu toho nejtvrdšího dubstepu.
MÁM JI RÁD – NEMÁM JI RÁD…
Jakkoliv se na to dívám, uspělo u mě nové album KoRn více, než jsem sám ochoten si přiznat.. Ač posluchač místy naráží na slepá místa, která mu děsivě připomínají stereotypní suchost posledních dvou desek, pozitivní dojmy stále vysoce převyšují negativa, která budete jen těžko hledat – zejména pak po opakovaném poslechu alba, kdy už budete muset svůj beztak namožený krk konzultovat s některým z ortopedů či chiropraktiků.
Ještě něco:
V současné době jeden z nejznámějších dubstepových producentů Skrillex se podílel na skladbách Chaos Lives In Everything, Get Up a Narcissistic Cannibal
