To stejné se dá vyčíst i z hravého, ale ne zrovna obsáhlého, bookletu. Na desce je dvanáct tracků a celé album startuje titulní Na měsíci.
Na této písni, která pojednává o tom, že na měsíci je hej, se mi líbil hlavně xylofon, nebo nějaký jemu podobný nástroj, díky kterému měla píseň pěkně hravý nádech. Takovou hravost cítím z celého alba.
Pytel blech nejspíše pomýšlí i na mezinárodní kariéru, protože dvě písně jsou i v angličtině (jedna dokonce ve francouzštině). Tyto písně mě ale rozhodně neoslovili tak, jako ty české.
Ještě jednou zde ale musím upozornit na to, že kapela nezpívá o nějakých závažných věcech, ale dává si záležet spíše na té zmiňované hravosti. To potvrzují názvy jako Světlo, Skleněná kulička, Na měsíci,…
Stylově by se dala hudba kapely zařadit jako pop-rock a kdybych měl kapelu k někomu přirovnat, zvolil bych asi Kašpárka v rohlíku. Vím, že to je úplně jiná liga, ale přesto mají oba soubory společné rysy. Obě kapely totiž můžou poslouchat jak děti, tak rodiče, což Kašpárek v rohlíku ovládá dokonale.
Nejvíc se mi líbila úvodní Na měsíci, hororově laděnější píseň Duch a píseň Uteč, což je ona zmiňovaná, francouzsky zpívaná píseň. Pro příště by to chtělo více zapamatovatelných melodií, ale jako druhou desku mladé kapely to beru. Pytel blech má štěstí, že dívčích kapel se u nás zas tolik nepohybuje (teď si vzpomenu jen na K2 a Sour bitch), takže s konkurencí to moc horké není.