Bandaband hraje už od roku 1998, takže kapela už si něčím prošla a na hudbě je to vidět (teda vlastně slyšet). CD je opatřeno hezkým bookletem, který opravdu slibuje pěkné zážitky. Není přeplácaný, ale graficky dobře odvedená práce. Nechybí zde fotografie, texty, informace o desce včetně vysvětlení názvu alba.
První píseň by se dala označit jako jazz/blues. Kapela na to moc netlačí a vše se nese v lážo plážo tempu. Všemu vévodí hlavně hlas zpěváka Martina Reka. Píseň má skoro pět minut a místo tu dostane snad každý nástroj. Uslyšíme zde totiž sólo na trubku, housle, kytaru a bůhví co všechno.
I textově se jedná o povedený kousek. Píseň totiž vesele střídá angličtinu a češtinu a vypráví píseň o Bobovi s ferrari a zlatou kartou mastercard.
Celá deska je vlastně mix mnoha různých stylů. Najdete tu jazz, blues, funk i rock. Album vás může nalákat na dlouhá sóla a vyhrávky v pohodové atmosféře. To vše je navíc opatřeno výbornými českými texty.
V tomto ohledu je rozhodně nejlepší píseň Je to hrozně těžký. Srovnání s mladistvými sny a realitou. Naprosto skvěle napsaný text, doplněný o hudbu, která skvěle dotvoří atmosféru výpovědi naštvaného a rozčarovaného člověka. Jednoznačně nejlepší píseň z celé desky.
Jedním textem přispěl (samozřejmě nevědomky) i Josef Kainar, jehož Houpací židle celou desku zakončuje. A o tom, že se jedná o více než důstojný konec, není třeba pochybovat.
Jedná se o hravé album, které rozhodně stojí za více než jeden poslech. To si potom odnesete spoustu zážitků…