První co mě zaujalo je nápad vydat desku v podstatě unplugged. Musím uznat, že to byl ve finále nápad velice prozíravý. Vzhledem k tomu, že se Franta podílel jak na deskách Tří sester, tak Hagen Baden, víceméně reálně hrozilo, že se deska bude velice podobat další řadovce Tří sester. Unplugged verze dala písničkám nečekanou sílu, na povrch dostatečně vyplula svébytná poetika, dostali úplně jinou polohu a já se musím přiznat, že desku už několik dní točím pořád dokola. Dovolím si dokonce kacířskou myšlenku, že Fanánek svým zpěvem posunul nahrávku mnohem výš, než kdyby ji nazpíval Sahula. Hned první song Zlatá 2 je hitovka. Pěkný kytarový motiv, Sahulův text z jeho pohnutého života. „ Nesháním si práci, legenda jsem já, pomalu se v pivu ztrácí touha hrát a někoho mít rád“ , to je myslím smutně-reálný obrázek jeho posledních měsíců, spíše let života. Druhou peckou je Nouzovej východ, opět bezva muzika a z textu mě až zamrazí, jako by si do tohoto textu Franta snad předpověděl svůj osud… Skvělá písnička, největší pecka na desce. Od Franty mám nejradši Stíny na duši a tenhle song se mu velice blíží, jistě by jí slušela i elektrická verze. Dalším skvělým songem, který si budete dlouho pobrukovat je Alfa motor. Ostatní písničky na desce mi už víceméně splývají, ovšem držící si solidní úroveň.
Jaká je tedy deska? Jednoznačně povedená. Franta byl vynikající textař, pro všechny kdo jste měli Frantu rádi příjemná vzpomínka. No a pro fandy Fanánka potažmo Tří sester povinnost.